Čeština
Tamara S.
Čeština je prý považována za třetí nejsvětlejší jazyk na světě - po sanskrtu a staré aramejštině (už tato blízkost těmto jazykům je více než zajímavá a vzbuzuje zvědavost vzhledem k těm, kteří tyto jazyky používali).
Také však víme, že čeština byla obrozenci upravována, možná přímo téměř i stanovována. Je to špatně nebo dobře? Je možné, že mnoho bylo ztraceno? A nebo naopak mnoho zachráněno? Mnoho otázek, a odpovědi v nedohlednu.
Archiv T. J.
Co je v ní tak světlé? Pohrajme si třeba se slovy, už to, stojí za to.
SVĚT - SVĚTLO - OSVĚTLIT - NASVĚTLIT - VYSVĚTLIT - OSVĚTA - SKVĚT - KVĚT - VĚT(A)
Jen pár VĚT
a máme celý SVĚT,
který SVĚTLEM měl by být.
A tak OSVĚTLEME SVĚT,
NASVĚTLENÍM VĚT
jež VYSVĚTLÍ nám SVĚT,
čímž OSVĚTU získáme,
a SVĚT se bude SKVĚT,
jak něžný bílý KVĚT.
- vysvětlit
- nasvětlit
- osvětlit
- mají společný základ SVĚTLO (ovšem, co je to světlo?)
- objasnit
- vyjasnit
- rozjasnit
- mají společný základ JAS, což je vlastně zase světlo
JAS JÁSÁ
je-li JAS SVĚTLEM,
pak SVĚTLO JÁSÁ.
JAS
JÁ
AS
- Když slovo JAS v sobě obsahuje JÁ, pak je předurčením a samotnou podstatou člověka být JASNÝM, ve smyslu zářívým a světlým. Podstatou člověka je tedy SVĚTLO.
Něco objasnit nebo nasvětlit/vysvětlit - znamená vrhnout světlo na něco, co je tmavé a temné, na něco, čemu nerozumíme. To vede k pochopení.
Ale co si počít s takovým slovem NASTÍNIT?
- nastínit znamená, že na něco vrhneme STÍN, ale to je přece opak světla? Co to znamená? Je-li někde příliš mnoho světla a jasu, tolik až z toho oči pálí, pak nemůžeme nic vidět. Nevíme, co v tom světle vlastně je. Tím, že do toho světla vrhneme stín necháme vystoupit to, co tam je. Naše oči jsou schopny se pak v tom zastíněném světle orientovat. Což tedy znamená, že to není špatné nebo temné, ale že naopak to přispívá k lepšímu pochopení toho, co je ve světle. Je zajímavé, že i vrhnutí stínu může situaci objasnit :) . Ale, jak mnozí již tuší, bez tmy si často neuvědomíme, jak krásné bylo světlo - i to je součástí našeho duchovního růstu.
NASTÍNIT - STÍNIT - STÍN
- nit
- nástin - nárys, náčrt, přehled
- tísnit
- nastínit - naznačit, načrtnout
- NÁSTIN i NASTÍNIT - slovník synonym nám také ukáže, že v tomto případě i když vrháme STÍN, tak vlastně ve skutečnosti naznačujem a načrtáváme danou věc nebo situaci nebo člověka. Potvrzuje to tedy předchozí odstavec.
STÍN
STÍNÍ
NASTÍNÍ
NÁSTIN
tím,
že
STÍNÍ
V časové TÍSNI,
když nás
STÍN TÍSNÍ
tak nám často
i něco
NASTÍNÍ.
Další doplnění slov ke světlu a jasu:
SVIT - SVÍTIT - POSVÍTIT - NASVÍTIT - ROZSVÍTIT - OSVÍTIT
SVIT, který SVÍTÍ,
si na člověka POSVÍTÍ,
pak ho třeba NASVÍTÍ,
až ho celého ROZSVÍTÍ,
čímž ho tím OSVÍTÍ.
NASVÍCENÝ - ROZSVÍCENÝ - OSVÍCENÝ
Ustálené slovní spojení, nebo jen konstatování faktu?
Je prostě jasné, že
SLUNCE SVÍTÍ
Říkáme, že Slunce svítí, Slunce vydává světlo
(a prý i teplo, jak se učíme ve škole - i když zajímavá polemika na téma, že slunce pálí, jako oheň pálí - ale oheň existuje jen díky kyslíku. Není-li kyslík, není oheň. Jak to má slunce ve vakuu vesmíru, tak to fakt nevím :/ . Nehřeje tedy Slunce na Zemi svými paprsky jen tím, že prochází atmosférou? Nevím. V horách je zase větší zima, ale prý je tam atmosféra řidší. Takže, je Slunce žhavé, ve smyslu pálící, ve skutečnosti?)
- proto je Slunce světlem
Měsíc víme, že nesvítí, protože jen světlo odráží. Ale o tom zas třeba někdy jindy a jinde.
Myš - Lenka :) :
- pokud je podstatou člověka jas a světlo
- pak je zřejmě Sluncem, které je světlem
- pokud Slunce svítí, protože je světlem
- pak zřejmě svítí i člověk, který je také tvořen světlem
- proč tedy nesvítíme tak, jak svítí Slunce?
Zajímavé pokračování se objevilo u SLOVA - zde.
SVÍTÁNÍ
Tma je temná
a slunce svítí
Svítí-li slunce
svítá do tmy
Tma taje,
jako sníh
Tmy tání
je svítání.
T. J. /Tania
Upozornění - toto je pouze hra se slovy, pokud do toho chcete tahat fyziku, tak pouze kvantovou, která toto alespoň trošku chápe.
Co se týká kvantové fyziky, doporučuji vašemu zájmu tyto stránky
který se zabývá tématem:
Filosofické důsledky kvantové fyziky
Vybrané doslovné citace z tohoto webu:
"Pokud částici pozorujeme, je na konkrétním místě s danou jednou možností. Pokud však částici pozorovat přestaneme, dostane se do superpozice a obsahuje všechny možnosti najednou, tedy prochází celým pátým rozměrem od mínus nekonečna do plus nekonečna. Pokud ji opět začneme pozorovat, zhmotní se v nějakém náhodném bodě, podle pravděpodobnosti. Otázka je, jak moc a jak inteligentně dokáže pozorovatel ovlivnit v jakém bodě se částice zhmotní. Pokud je naše mysl dostatečně vyspělá (její bezhmotná podstata), byli bychom tímto způsobem schopni ovlivňovat cokoli a jakkoli v čase pouze myšlenkou. Což do jisté míry můžeme již tak, jak to známe z reality (tedy pohybem rukama, mluvou...), ale je tu druhá stránka věci, kdy můžeme ovlivňovat vše pouze myšlenkou.
Ještě další otázku však může do věci vnést Feynmanovo sčítání přes historie, které počítá s průchodem částice i všemi možnými historiemi. Tedy pokud částice není pozorována, dostává se najednou do celého prostoru našeho pětirozměrného grafu od času pozorování do minulosti a pokud pozorována je, chová se dále jako jednorozměrná křivka. Tedy prostupuje nejen celý pátý rozměr, ale i celý čas do minulosti."
Možná na výše uvedeném webu, nebo někde jinde (už nevím), jsem vyčetla:
"Částice se na daném místě objeví tehdy, když jí tam pozorovatel očekává, a navíc, je-li uživateli k užitku."
"Materie je pouze zhuštěná energie."
Albert Einstein
"Jednota je Nekonečná Možnost
s bezmeznou představou manifestace
čehokoliv a všeho.
Tento "fyzický" svět je pouze
jedním příkladem."
David Icke
Světlo
"Je elektrizačním nosičem nejsilnější síly v universu,
a to nekonečné, bezpodmínečné
Boží lásky."
Dr. Diethard Stelzl
"Světlo proniká temnotou,
ale nikoliv naopak."
Dr. Diethard Stelzl
"Zbytek svého života budu přemýšlet o tom,
co je to světlo."
Albert Einstein
"Padesát let intenzivního přemýšlení mě nepřivedlo blíže k odpovědi na otázku:
Co jsou to světelná kvanta?"
Albert Einstein, 1955
T. J./Tania