Tajuplnost gotických chrámů
Dle Charpentiera:
"Gotický sloh je založen přesně na opačném principu než románský. Románská klenba spočívá svou vahou na zdech, z čehož vyplývá, že zeď je hlavním elementem, musí být silná a kompaktní, aby byla bezpečná.
Gotická klenba je výslednicí celkového pružení všech kamenů uspořádaných tak, že její váha nespočívá na zdech, nýbrž je promítnuta vzhůru.
St. Denis, archiv T. J.
Zdi jsou důležité už jen relativně, lze výrazně snížit jejich hmotnost a nahradit je velkými okny.
Sainte-Chapelle, archiv T. J.
Mezi oběma slohy není možný přechod.
Gotická klenba na románských zdech by je rozčtvrtila, ledaže by byly velmi masivní.
Románská klenba by se zase v sevření opěrných oblouků prohnula a zbortila.
Opěrný systém Notre-Dame, archiv T. J.
Gotický sloh je něco naprosto nového, co předtím neexistovalo ani v náznacích.
Gotická klenba je sevřena dvěma opěrnými oblouky a pod tímto tlakem by praskla, kdyby nebyla držena středním klenákem. Váha opěrných oblouků vlastně tvoří jejich boční tlak. Váha kamenů v klenbě zase tlak vertikální zdola nahoru ke střednímu klenáku. Váha kamenů tedy tlačí klenbu vzhůru. Váha tudíž neguje sebe samu, je to téměř levitační fenomén.
Svorník - závěrečný kámen (klenák) ve vrcholu klenby, kde se sbíhají žebra, často zdobený. Hladký terčový, dutý, malovaný, reliéfní. Visutý s. je protažen pod vrchol klenby tak, že volně "visí" v prostoru.
Zdroj: http://www.hradkarlstejn.cz/vykladovy-slovnik/?pismeno=S
St. Denis, klenby kaplí, archiv T. J.
Křížová klenba, která je vlastní vazbou gotického zdiva a činí z něho systém různě směrovaných sil, je sevřena opěrnými oblouky, které spočívají na podpěrných pilířích a jsou ukončeny vahou svých pinaklů." (malým hrotitým sloupkem zakončujícím věž, viz systém opěr výše u katedrály Notre-Dame)
Pinankly - Notre-Dame, archiv T. J.
Louis Charpentier
Mysterium templářů, str. 129
"Věděli jste, že gotické sochy i katedrály bývaly barevné? A že stavby gotických chrámů zůstávaly obyčejným smrtelníkům skryté? A znáte „zeleného muže“?
Gotický sloh netřeba dlouze představovat.
Objevil se zhruba v polovině 12. století ve Francii v oblasti Île de France nedaleko Paříže a rozšířil se do velké části Evropy, odkud ho po třech staletích vytlačila renesance.
V architektuře se vyznačuje proslulou klenbou s lomeným obloukem, u sakrálních staveb – kostelů, chrámů a katedrál – navíc systémem bočních opěrných pilířů.
Svůj název si tento sloh vysloužil zpočátku jako ironii od italských humanistů, kteří termínem „gótský“ vyjadřovali své opovržení nad francouzským uměním, jež se jim jevilo jako barbarské.
Vrcholnými díly gotického slohu jsou právě chrámy Páně.
Šlo o nový druh staveb, do té doby nevídaných.
Od poněkud robustnějšího románského slohu se najednou přešlo k úzkým a velmi vysokým stavebním počinům, které měly manifestovat a ohromit monumentálností vnitřního prostoru, symbolizujícího velikost Boha a církve.
Velikost katedrál i jejich vysoká okna umožňovaly právě typické lomené oblouky, kamenná žebra i boční podpěrné pilíře, jež nesly téměř všechnu tíhu stavby namísto klasických zdí, jak to platilo v románské architektuře.
Stavby vpravdě gigantických rozměrů (alespoň v té době, kdy nejvyšší stavby dosahovaly maximálně desítky metrů), jakými katedrály byly, stavěly kamenické a stavební dílny, tzv. hutě.
Šlo o uzavřené ezoterické společnosti, jejichž umění zůstávala veřejnosti skryta.
Pracovaly na objednávku, zaměstnávaly desítky řemeslníků a používaly vlastní symboliku, podle níž se jednotlivé hutě dají rozpoznat.
Portály gotických sakrálních staveb zaplňovaly nejen sochy světců, jejich bohatě členěné reliéfy jsou plné jakési až pohanské symboliky.
Tak trochu záhadou se jeví motiv „zeleného muže“ (jde jen o pracovní název), jenž se tu a tam objevuje v téměř té samé podobě.
A kdopak je tohle? Každopádně tahle hlava se nachází nad vstupem do bývalé fary ve Zlaté Koruně. Archiv T. J.
V zásadě se jedná o dva typy. První je stařec, podobně jako řecký Dionýsos spojen s vínem, jež mu roste z úst, zpravidla třemi směry. Druhý je mladý a skrze listy se dívá.
Vždy se ale spojuje s listy stromu. Často zeleného muže doprovází nějaké běsy: např. mladá žena, ale rozhodně ne světice.
Je to snad keltský motiv? A pokud ano, jaký má význam? Co vlastně představuje?
Zeleného muže najdeme téměř po celé Evropě: ve Francii, Německu, ale i u nás. V Praze se například nachází na Staroměstském náměstí na svorníku klenby v podloubí domu před Týnským chrámem.
Podobně by se dal nazvat další záhadný tvor, nazveme jej „divý muž“.
Vyskytuje se na obrazech či grafikách, na nichž vždy na pokraji lesa trhá malé dítě.
Vysvětlení je i zde nejasné. Jde o symbol boha Saturna, jenž podle mytologie spolkl své děti z obavy, aby jej nezbavily vlády? Nebo je to pohanský motiv? Nebo ještě něco jiného? Kdo ví…
Zajímavosti:
- Nad portálem gotické katedrály bývá tzv. rozeta – kruhové okno členěné kružbou. (Připomínám, že zlatokorunská rozeta se tomuto vymyká. Pozn. T. J.)
Jde o solární symbol, jaký užívaly mnohé, ještě předkřesťanské civilizace. (Více o rozetě najdete zde.)
Ancient Celts, Sunlit Reflection - Mdryburgh Abbey - Scottish Border - Scotland
- Stavba katedrály byla v období gotiky tak důležitým počinem, že při její výstavbě pomáhali dokonce i šlechtici a šlechtičny.
- Gotické katedrály, stejně jako i sochy, bývaly barevné.
Stejně jako fasády dnešních domů i tehdejší chrámy oplývaly všelijakými barvami.
Nejedná se o výsadu pouze středověku, barveny byly i kamenné chrámy v antickém Řecku i Římě."
Doslovná citace, zdroj: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=5636 .
Autor: Vladimír Liška.
Další zajímavé stránky o "zeleném muži" jsem objevila na těchto adresách:
http://www.vztahkprirode.cz/view.php?cisloclanku=2008090006
http://www.surlalunefairytales.com/boardarchives/2001/nov2001/greenman.html
http://www.dejavu-clanky.estranky.cz/clanky/priroda/clovek-a-strom.html
http://malvern.cz/galerie/zelení/index.html#slides/?slav.jpg
http://scienceworld.cz/biologie/vaclav-cilek-krajiny-vnitrni-a-vnejsi-3115
stromy v Čechách