Obnova a restaurování kláštera Zlatá Koruna
- opatství
Obnova a restaurování kláštera Zlatá Koruna
autoři: Václav Girsa, Miloslav Hanzl, Zdeněk Chudárek
Zlatá Koruna 1999 - 2003
Girsa AT s.r.o., Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2003
Tato publikace se zabývá rozborem rekonstrukce opatství ve Zlaté Koruně. Je plná názorných plánků a fotografií.
Fotografie, které jsou zde umístěné jsou z mého vlastního archivu.
Citát:
str. 4
"Úvodní slovo
Na dolním konci malého náměstí obce Zlatá Koruna stojí mezi starobylými budovami gotická brána.
Odtud vede malebná cesta, vymezená z jedné strany ohradní zdí bývalé klášterní klauzury s velkolepým klášterním kostelem
a z druhé strany renesančním hospodářským dvorem.
U malého rybníčka se může návštěvník rozhodnout, zda do areálu kláštera vstoupí barokní branou v ohradní zdi (do nádvoří mezi opatským domem a bývalou klášterní nemocnicí),
anebo o něco níže gotickou bránou v obytné budově pivovaru u opatského domu.
Nebylo tomu tak vždy, a protože paměť lidská je krátká a nespolehlivá, rozpoznáváme dnes jen s obtížemi některé skutečnosti, které byly v minulosti denní samozřejmostí.
Předně, celá obec Zlatá Koruna, situovaná v širokém meandru řeky Vltavy, byla původně hrazeným klášterem. (fotografie modelu)
Hospodářské stavby přilehlého zemědělského dvora dosahovaly až vrcholu hřebene ostrožny nad obcí. Co dnes považujeme za klášter a chráníme jako národní kulturní památku, je tedy jenom menší, vnitřní část - sice je to část podstatná a významná, avšak samostatně by tehdy nemohla existovat.
Hlavní původní klášterní brána, zbořená až na počátku 60. let 20. století, byla vsazená do ohradní zdi kláštera u kaple sv. Markéty. (na fotografii z roku 1907, která byla uvedena v knize Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský od Josifa Braniše)
Na rozlehlé vstupní nádvoří s budovami pro příchozí do kláštera navazoval areál s řemeslnickými dílnami, situovaný blíže k dodnes existujícímu vodnímu klášternímu kanálu. Z klášterního období se v obci dochovala řada staveb víceméně stavebně upravených, a to již zmiňovaná kaple u brány,
hospic ve Zlaté Koruně
sýpka a další méně nápadné obytné domy s řemeslnou výrobou.
Po husitských válkách zpustošený a vyrabovaný klášter se v průběhu 15. - 17. století postupně a s obtížemi konsolidoval pouze ve své vnitřní části, tvořené původní mnišskou klauzurou (konventem s klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie a nemocnicí s kaplí sv. Andělů Strážných) a opatskou rezidencí. K rozlohou redukovanému klášteru byl připojen nový hospodářský dvůr a část opuštěného kláštěřiště se postupně proměnila na obec.
Mniši se po husitských válkách provizorně usadili v opatském domě. Tak se stalo, že brána s přístupovou cestou, která byla zpočátku vyhrazena pouze provozu opatského domu, byla nadále i hlavním nástupištěm do klášterní klauzury a zůstala jím i v době, kdy se mniši nakonec usadili ve svém původním opraveném konventu.
Opatský dům zlatokorunského kláštera zůstával dlouhou dobu prakticky mimo větší odborný zájem. Teprve v posledním desetiletí dochází k hlubšímu poznání jeho mimořádné hodnoty, k postupným opravám a k jeho zpřístupnění veřejnosti.
Budovy opatského domu skýtají pozorovateli v interiérech i z vnějšku hluboký emotivní prožitek.
Mimořádnost této památky tkví nejen v její typové ojedinělosti. Takto uchovaný gotický opatský dům je v českém prostředí výjimečným zjevem. Hodnota domu je i v jeho neobvyklé míře starobylé původnosti (některé interiéry nebyly upravovány od 17. století) a také v unikátním fenoménu vrstvení dobových povrchů omítek interiérů i fasád do vysoce působivé syntézy.
Uchování jedinečných hodnot opatských budov by bez zvolené metody restaurátorské opravy a konzervace nebylo možné.
Zdeněk Chudárek"
Citát, str. 47
"Neviditelná rekonstrukce" - k obnově interiéru opatského domu kláštera Zlatá Koruna
"Obnova opatského domu cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně, založeného Přemyslem Otakarem II., patří stále ještě k výjimečným a vzácným rehabilitačním zásahům. Ačkoli zachované jádro rezidence pochází z poloviny 14. století, tj. z prvého století budování kláštera, opatský dům stál v uměleckohistorické literatuře donedávna ve stínu zájmu o kapli Andělů Strážných, kostel a budovy konventu. Provedená rehabilitace přitom dokládá, že za nenápadnou fasádou se skrývá rovnocenná hodnota: atmosféra jako autentický doklad historického vývoje areálu. Klíč k ní spočívá v pokoře ke všem dochovaným historickým vrstvám a detailům, což je v případě tohoto areálu novum, neboť dosavadní opravy zdůrazňovaly (při nezbytném respektování barokních úprav) především celistvost nejstarší gotické stavební etapy.
Je nasnadě, že citlivý přístup je možno aplikovat pouze v případě, že investor chápe hodnotu areálu obdobně a přizpůsobí mu i svou představu o budoucím využití památky. Teprve to otevírá cestu ke konzervátorskému přístupu, který jediný je ohleduplným způsobem zacházení s památkou a zdrojem hlubokého prožitku, jenž se opírá o všechny znaky života otisknuté do stavby jak v hmotě, tak v ploše, v materiálu i jeho opotřebení. Naštěstí tento přístup postupně nahrazuje dožívající rekonstrukční dogma, které zapustilo v naší zemi kořeny sahající hluboko do 19. století a projevuje se ve slabších formách dodnes - počínaje takovými zásahy jako Schmidtova a Mockerova "regotizace" Karlštejna, Vyšehradu nebo dostavba svatovítské katedrály, přes zjevení staroměstského domu U zvonu až k rekonstrukci Kinského či Toskánského paláce a Sovových mlýnů v poslední době.
Záchranné a rehabilitační přístupy zažil i velmi cenný a rozsáhlý areál cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně. Jeho nejhodnotnější části procházely během sedmisetleté existence řadou stavebních etap, z nichž ty počáteční se řadí k vrcholným projevům své doby, ty barokní vedly k jeho opětovnému oživení bez poškození gotického charakteru, a až jeho využití po josefínských reformách vedlo k devastaci areálu. Teprve konec devatenáctého století přinesl hlubší zájem o záchranu této výjimečné památky a následně se do několika rekonstrukčních etap otiskl i pozvolna se proměňující názor na způsob provádění záchranných prací a oprav.
Ty se zpočátku soustředily na záchranu staticky narušených částí areálu (vlastní lodi kostela, ambitů, kapitulní síně, kaple Andělů strážných), včetně nezbytného doplnění sesutých částí (část jižního křídla konventu). Byly prováděny ohleduplně, ale přece jen v puristickém duchu, a ač vedly k záchraně stavební podstaty kláštera, setřely pozdější slohové stopy (s výjimkou baroka), a tím i do značné míry autenticitu jednotlivých budov a prostorů. Teprve později se péče soustředila na záchranu "méně významných" objektů. Díky tomu se budovy opatství zachovaly do dnešních časů ve své podstatné části se stopami všech stavebních období, jak v interiéru, tak v exeteriéru.
V podstatě jde o poslední památku v areálu kláštera, která se touto kontinuální slohovou autenticitou může pochlubit. Autoři si tohoto faktu byli nepochybně vědomi a už při obnově vnějšího pláště opatství projevili maximální cit - respektovali dochované renesanční, barokní i klasicistní omítky a sjednotili je v harmonický celek.
Opatství se objevilo ve své pokorné a důstojné kráse. Obdobný pocit teď zažívá i návštěvník procházející interiéry opatského domu obnovenými ve druhé etapě.
Prostory byly očištěny, místy byly odstraněny degradující dozdívky, objevené původní pozdně gotické a renesanční fragmenty byly konzervovány, vnitřní omítky zpevněny a sceleny neznatelným patinováním. Přirozenou vrstevnatost a bohatou nálezovou situaci restaurované stavby dokládají takové detaily, jako je např. soužití iluzívní barokní rustiky s renesanční omítkou klenby dolní síně gotického půdorysu, jemně modelovaný detail napojení drsné gotické omítky a dodatečně vložené renesanční klenby, pitoreskní ostění okénka nebo obnovené rustikální dlažby z valounů či cihel.
Je nutno ocenit i způsoby prezentace nálezů (lokální snížení cihelné podlahy u zazděného gotického portálu v přízemí rezidence, zpřístupnění vřetenového schodiště síně pod kaplí) či ohleduplné řešení provozních úprav (vložení svlakových dveří v trámové zárubni do osy výklenku dodatečně vložené zazdívky).
Stejně jako v případě domu v Radniční ulici v Českém Krumlově či hradů Bezděz, Frýdlant a Grabštejn tak nalézáme i zde autentické prostředí, které vypovídá o proměnlivém vztahu uživatelů, a otisk jakoby neznatelné, ale nepominutelné a hodnototvorné stopy času.
Dům dýchá a žije dál, tak jako náš život jej tvoří všechny jizvy a šrámy, poučení a vzepětí. Není obětí dogmatu doby, není umrtvenou památkou trpěnou v areálu kláštera, ale plnohodnotnou stavbou, která dokládá pokorný respekt k dědictví minulosti i dlouhotrvající nezájem, který paradoxně přispěl k nalezení hodnoty pokory.
Zvolený způsob rehabilitace opatského domu je projevem svobodného přístupu projektantů i celého týmu mnohem více než dogmatické pseudorehabilitace, protože klade důraz nikoli na vlastní tvůrčí svobodu, ale na kázeň a pokoru.
Rozhodnutí respektovat a v maximální míře zachovat vyžaduje nejen vyšší míru nasazení a sblížení se s památkou, ale také mnohem silnější vůli a osobnost, než by se mohlo na první pohled zdát.
Jakoby neviditelná ruka projektanta je cenou, která se platí za kvalitativní skok.
Dušan Seidl"
