Kámen a světlo

Citace z knihy:

Autoři:  Aleš Česal, Otomar Dvořák, Vladimír Mátl

Nakladatelství XYZ, 2008

ISBN 978-80-7388-142-9

www.autora:  http://otomar-knihy.webnode.cz/

http://otomar-knihy.webnode.cz/news/kamen-a-svetlo-mysticka-tajemstvi-gotiky/

foto: Otomar Dvořák

str.216

"Ti, kdo poprvé na začátku dvanáctého století spatřili chrám Saint-Denis u Paříže, užasli. Tvrdili, že to je polyfonní zpěv oslavného chorálu, realizovaný pomocí kamene a světla, a nazývali ho "opus modernum". Později však Vasari a jiní renesanční italští architekti s opovržením prohlásili, že je to umění, které se obrací k nízkým pudům a strhává člověka do nekontrolované extáze, místo aby se obracelo na jeho rozum. Viděli v tom obraz neproniknutelných severských lesů a temné obřady barbarských Gótů. Proto tento sloh nazvali posměšně "gotikou".

 Saint Denis v Paříži (archiv T. J.) 

Je pozoruhodné, jak ve svém pamfletu vystihli skutečnou pravdu. Gotický chrám je mystická záležitost posvátné geometrie. Jsou v něm zašifrovány všechny dosavadní poznatky o fungování vesmíru a paralelních světů. Temné podsvětí příšerných démonů, hadů, draků, bazilišků a pololidských zrůd, které s cynickým úšklebkem drží sloupy (na nichž svět stojí!) a v podobě chrličů odvádějí ze střech vodu (hrozbu biblické potopy!), je uznáno jako nezbytný základ, prastarý pohanský kód, od něhož však stoupají odvážné vertikály nové koncepce.

Vrcholy gotických  věží jsou kromě křížů zakončeny kamennými růžicemi, symbolickým poupětem, které se v "den vykoupení" rozvine do pětilisté růže. Rozetové okno nad západním průčelím (v případě Zlaté Koruny tomu tak není, hlavní chrám je orientován téměř směrem od Jihu k Severu, Rozeta je na východním ramenem a je směřována směrem spíše Severovýchodním. Pozn. TJ) mezi dvojicí mystických hor, ale je to také ona růže, v Orientu nazývaná květ lotosu, je to mandala, která skrze skleněné vitráže vrhá dovnitř chrámu barevný vír a vede oko pozorovatele do nehybného středu, kde spočívá bílé světlo, věčné Univerzum, Bůh...

Stavitel prvního skutečného gotického chrámu v Saint-Denis poblíž Paříže (dnes jedna z pařížských čtvrtí), opat Suger, byl další z galerie zvláštních a mimořádných osobností. Opět tajemný, nešlechtický původ - pocházel z jakési chudé vesničky a od dětských let byl vychováván v klášteře - ve spojení s univerzálním talentem. Stal se důvěrným rádcem francouzských králů a opatství Saint-Denis začal přebudovávat na královskou hrobku a schránku korunovačních klenotů. Prohlásil, že inspirací mu byly chrámy Haiga Sofia v Cařihradě (dnešní Istanbul, pozn. TJ) a Šalamounův chrám v Jeruzalémě! Ani jeden nikdy na vlastní oči neviděl, znal je jen z vyprávění. Ještě pozoruhodnější je, že nebyl architektem, řídil se jen vlastní intuicí... Nebo ještě něčím jiným? Byl řízen někým neznámým v pozadí?

 Saint Denis v Paříži (archiv T. J.) 

Existuje celkem opodstatněná domněnka, že právě gotika, tedy architektonické plány a postupy, z nichž gotika vychází, byla jednou z "věcí", které odvezli templáři z Jeruzaléma. Každopádně lomený oblouk, rozdělující lépe tlaky klenby do stran a dovolující tak její větší výšku, je doložen ve stavbách orientálních mešit a kalífských paláců mnohem dříve než v Evropě. Takže inspirace se zdá být docela jasná. Jenže nešlo jen o lomený oblouk, který je dnes chápán jako nejtypičtější znak gotiky...

Nejzajímavější na Sugerovi je, že byl také literát a celý postup stavby podrobně popsal. Všichni budovatelé stavby, říká Suger ve svých pamětech, se povznášejí nad pozemskou teologii a nad pouhé rozumování o jsoucnosti Boží. Budou uvrženi přímo do středu kosmického dění a osloveni tím, že spatří Božskou harmonii na vlastní oči. Všichni stavitelé katedrály budou "pozvneseni k lepšímu životu". Když Suger popisuje své pocity z prvního rozhlédnutí dokončenou chrámovou lodí (ostatně sám pojem loď nám připomíná, že se jedná obdobu Noemovy archy, která převeze zachráněné přes vody hrozící potopy), zmiňuje se o něčem pozoruhodném.

Citujme:

(...) uvědomil jsem si proměnu hmotného v nehmotné, rozmanitost svatých ctností, zdálo se mi pak, že vidím sám sebe, jak jsem se octl v nějakém zvláštním koutě vesmíru (!), že z milosti Boží jsem se dostal do světla vyššího, jenž se neskládá ani výhradně z pozemského bláta, ani z nebeské čistoty...

"Vidím sám sebe," říká opat Suger. Podařilo se mu tedy odpoutat se od svého těla a dívat se na něj zvenčí! Otvírá se před ním mnohost paralelních světů a on je schopen prostřednictvím chrámu, této obrovské retranslační stanice, se na ně napojit. Ale nejen to: prostřednictvím chrámu je schopen dosáhnout syntézy, propojení zdánlivě protikladných prvků.

Mluví také o hudbě, o tom, že klenby budou zpívat, neboť jsou to struny harfy připravené pro Božského hráče. A vskutku: napětí kleneb má rezonanční vlastnosti a zvuk zvonů, varhan či sborového zpěvu je rozechvívá do velice subtilních vibrací, které mohou působit změnu vnímání i vědomí shromážděných věřících, přeladit například jejich mozkové vlnění do oblasti théta.

O původu gotiky zasvěceně hovoří největší alchymista tohoto století Fulcanelli (Tajemství katedrál). Fulcanelli rozebírá výraz gotické umění (Art gothigue) a dochází k podivuhodným závěrům. Někteří z autorů se domnívali, že existuje vztah mezi gotickým (gothique) a goetickým (goétique). Neboli mezi gotikou a magií. Pro Fulcanelliho samotného je gotika druhem tajné řeči, jíž porozumí jen zasvěcení:

Katedrála je dílem umění gotického (d´art goth) nebo argotického (d´argot). Nuže slovníky definují argot jako zvláštní řeč pro všechny jedince, kteří mají zájem sdělit si své myšlenky, aniž by jim nezasvěcení rozuměli...

Alchymisté tvrdili, že v systému geometrických vztahů, symbolických postav a dalších prvků gotických katedrál je zašifrováno tajemství stvoření, vzorec proměn vesmíru, a tím i návod k výrobě kamene mudrců.

Je zřejmé, že posvátná geometrie Šalamounova chrámu byla z pověření svatého Bernarda templáři nalezena, dopravena do Francie a pokusně aplikována na chrámech v Saint-Denis (schránka korunovační moci, navíc v místech, ke byla pohřbena hlava sv. Diviše, patrona Francie) a vzápětí nato v Chartres (stará druidská svatyně podsvětní Černé Matky). Tento objev pak vzdělaní mniši cisterciáci na základě prakticky získaných zkušeností dále teoreticky rozpracovali a začali šířit po celé Evropě.

Našli však templáři skutečnou archu úmluvy?

To nelze dokázat. Každopádně se časem ukázalo, že skrývají nějaké tajemství, že nejužší kruh templářských vůdců je napojen na bytost zvanou Bafomet, že opovrhují křížem, protože tento typ tvarového zářiče považují za překonaný a zbytečně rušící jejich magické operace. Bylo řečeno, že templáři pracovali na ovládnutí světa, a chyběl jim už jen poslední krůček, kdyby je francouzský král Filip včas nezarazil

Pouhé pomluvy? Zdá se, že pod nimi se skrývá pravdivé jádro...

Nejvyšší čas vrátit se zpátky do Čech, protože i tam se v oněch letech dějí pozoruhodné věci."

Konec citátu.