Lan WangJi

Bu Wang - Lan WangJi Theme song

(Překlad z AJ, T. J.)

Lan WangJi je osobní jméno, soukromé, pro rodinu, přátele, milované a pro císaře.

Lan Zhan je oficiální jméno.

HanGuang Jun - Nositel světla - je titul

Zdroj: internet, oficiální fotografie

Něžná je noc,

chladná a zatažená. 

Jen vánek laská mé srdce

pod tím měsíčním nebem.

Sněhové vločky víří okolo muže,

který stojí sám uprostřed

a hledí do minulosti skrze jejich rej.

Dívá se na své mládí

a nasává vůni Císařova úsměvu z Gusu,

která stoupá vzhůru chladným vzduchem

zasněženého nádvoří.

Refrén:

Melodie písně Qin znějící z Jingshi (Zakázané komnaty)

nerozechvěla jeho duši.

Stále hraješ Qin a hledáš ho?

Jeho odpovědí je vlastní zoufalá touha

po té nenaplněné lásce.

(Nebo také: Neptejte se na pošetilost lidstva od počátku věků.)

Kdo je tak vzdálený?

Ptáš se, co je dobré a co je špatné,

jak se měří chvála a obviňování

starého přítele v tomto smrtelném světě?

Jak bych mohl zapomenout?

Slib, který jsme složili v Oblačném zákoutí,

když jsme se rozloučili,

budu následovat až do samotného konce.

Kde nyní jsi?

Hleděli jsme jeden na druhého,

a já už na tebe nedokážu zapomenout.

.....

Nositel světla (HanGuang Jun), které září na svět...

Každý dobře ví, že se objeví vždy tam, kde je ho třeba;

ale přesto odmítá zapomenout.

Vzpomíná na minulost stále znova.

Bichen ("Vyhni se světským záležitostem") v jeho ruce

odpovídá svému jménu,

ale přesto se nemůže vyhnout záležitostem lásky a nenávisti,

správnému a špatnému

na tomto smrtelném světě.

Refrén:

Refrén:

Mnoho lidí prošlo mým životem,

ale jsi to pouze ty,

na koho nikdy nedokážu zapomenout.

Nyní s tebou po svém boku,

pokud jsme tady,

vše je v pořádku

a zůstáváme stejní.

 ............................................................................ 

Inspirováno postavou Lan Zhana

Karta 20 - Ochrana

Inspirováno Weiem WuXianem a Lan Zhanem

Karta č. 28 - Ztráty a nálezy

Text karty

Nastane někdy čas, kdy si uvědomíme,

jak moc je nám ten druhý blízký?

Neohlížíme se často s pocitem,

že nám to hlavní uniká, a nedojde nám,

že to ve skutečnosti držíme v náručí?

Musíme opravdu počkat do doby,

než o všechno přijdeme,

ať už vlastní vinou,

nebo přílišným otálením?

Ne vždy dostaneme druhou šanci,

abychom vrátili čas.

Ta druhá je už zázrak.

...

Podívej se na své záležitosti z jiného úhlu pohledu.

Někdy to může jenom znamenat,

že nevidíme skutečnou hodnotu

a nechápeme skutečný zázrak - 

prostě jsme si až příliš zvykli

a připadá nám naprosto obyčejný.

Jako bychom měli pocit, že se

nám v životě už nikdy nestane nic

neobyčejného, vzrušujícího - 

a přitom jenom sami nechápeme,

jak vzrušující může být klid a mír.

Když za dveřmi stojí válka,

už víme, že je pozdě.

Když milovaná bytost navždy odejde,

už víme, že je pozdě.

Když něco rozbijeme,

buď to opravíme,

nebo vyrobíme něco nového,

ale už víme,

že to už nikdy nebude stejné.

Ne, že něco nemělo končit,

aby mohlo něco nového začít.

Ale zjistěme napřed,

zda opravdu chceme změnu.

Pohleďme novýma očima

na staré záležitosti.