Sedm statečných

Prvních sedm statečných slovenského hnutí.

Obranu cti lidí, kteří usilovali o slovenské povědomí mezi občany Poiany Micului, pokusím se obhájit tak, že o nich napíši pravdu. Pravdu bez glorifikace, ale čestně a spravedlivě. Pokud někdo o nich mluví jako o fašistech z okruhu kolem Hlinki, nebo dokonce z okruhu kolem Hitlera, tak kdo byli ve skutečnosti ti lidé?

Nedá mi to, abych dříve, než vzpomenu jména oněch lidí, kteří stáli v čele slovenského hnutí, abych neudělal malou úvahu: Tak, jak hovoří český finanční klasik Václav Klaus, že "peníze jsou až na tom prvním místě", musím i já zaujmout stanovisko ke vzpomínaným "funduszom", tedy fondům, které slovenští nacionalisté a fašisti z Hlinkova okruhu měli k dispozici na "kupování" duší pro slovenskou věc: žádné peníze z ČSR nebyly... Rudolf Kovalík i Hilda Gudernová byli chudí lidé, kteří měli učitelské platy a ty jim jen tak tak vystačily na pokrytí výdajů denní potřeby. Když zemřel Rudolf Kovalík, tak rakev, obřady i věnce zaplatili Slováci žijící v Poianě Micului...

Jinak na tom byli Poláci.

Až do roku 1933 dostával "Zwiazek Szkolny Polski v Cernauti" dotace z Polska ve výši 800 tisíc "leiov" a poté, když vrcholila světová hospodářská krize, tak dostávali stále ještě 450 tisíc "leiov" ve prospěch tohoto "Zwiazku". Těmito penězi zacházelo několik lidí v Cernauti. Aby si člověk mohl reálně představit jako hodnotu představuje 800 tisís "leiov", tak na porovnání uvedu, že v roce 1933, kdy jsem měl 9 let, můj otec koupil ve Varně pět ovcí za 100 "lei". Bylo to v září vzpomínaného roku na Michala....

Jinak řečené, 800 tisíc "leiov" byl ekvivalent 40 000 kusů ovcí.

Slováci - ti pomáhali, ale takovým způsobem, že umožňovali studium mladým lidem a též možnost učit se různým řemeslům.

K zamyšlení vede skutečnost, proč vlastně v letech 1937 a 1938 na základě vůle polských emisarů prováděli rumunští "žandári" domovní prohlídky u Rudolfa Kovalíka, který byl označovaný jako český bolševický agent, který je spojkou mezi Prahou a Moskvou? Tyto dvě krajnosti jaksi nepasují těm samým lidem. Bolševik a současně fašista?

Ale nechme úvahy úvahami a pojďme na merito věcí.

První slovenské impulzy začaly v zimě v letech 1934/35 a poté postupně pokračovaly. Protagonisté vzpomínaného hnutí byli:

1. Eugenius Breabanu, narozený 1899, římskokatolický farář, Rumun
2. Gregor Jurašek, narozený 5. 3. 1888, tajemník obce, Slovák
3. Prof. Dr. Peter Makoš, narozený 23. 8. 1903, farář, Slovák, Bratislava
4. Anton Granatier, narozený 20. 3. 1894, legionář I. světové války, podpředseda SNR
5. Vojtech Ihrisky, narozený 1899, akademický sochař z Bratislavy
6. Rudol Kowalik, narozený 17. 5. 1902, učitel, Ústie nad Oravou
7. Hilda Gudernová, narozená asi 1904, učitelka, Slovensko

Těchto sedm statečných lidí bylo prvním pionýry, kteří získali a udrželi 35 % lidí slovenského původu v Poianě Micului v období let 1935 až 1940, tedy celých 5 let.

Potom už v Poianě Micului byli učitelé:

• Gejza Minarík - jeden školní rok
• Vendelín Úradník - tři školní roky
• mladý učitel Tobiaš Kútik - dva školní roky.

Učitelé Minarík, Úradník a Kútik přijeli do Poiana Micului v době, kdy již slovenská věc a slovenské povědomí již byly stabilizované na vzpomínaných 35 % obyvatel.

Pokusím se stručně charakterizovat prvních sedm statečných:

Eugenius Breabanu

Římskokatolický farář, původem Rumun, politicky neorganizovaný a neangažovaný, působil v Poiana Micului od roku 1930 do podzimu 1936. Postavil novou faru a upozornil, že v Poiana Micului žijí Slováci a ne Poláci. Generální vikář Grobowski za pomoci Kucharovcových jej odvolal a přeložil do německé obce Stuplicani.

Byl Eugenius Breabanu fašista, a nebo bolševik?

Nebyl ani jedno, ani druhé, byl to zbožný, lidský a nejlepší kněz jakého Poiana Micului měla.

Gregor Jurašek

Tajemník obce, přetím rychtář - "dvorník" - člověk, který se zde narodil a celý život pracoval ve prospěch obce a jejích obyvatel. Spolu s Grzegorzom Szymonowiczom a panem Botuszanskim založili mlékárenské družstvo HALKA a obchodní složku "Cooperatíva". Byl spoluautorem dopisu do Československa v zimě 1934/35.

Politicky byl nakloněný liberálnímu králi Karlovi II., který udržoval dobré přátelské vztahy s prezidentem demokratického státu a s Československem.

Protož Gregor Jurašek žádal úřední pitvu záhadně zemřelého učitele Rudolfa Kovalíka, tak jej prefekt z okresu Campulung pan Dobosz odvolal z funkce v roce 1938. Když v roce 1941 nastoupila v Rumunsku k moci vojenská fašistická vláda v čele s generálem Antonescem, tak Gregora Jurašeka, jako 53-letého záložního důstojnického zástupce bývalé Rakouko-Uherské armády zmobilizovala. Do týdne zemřel ve vojenské frontové nemocnici v Suceavě po operačním zásahu německého vojenského lékaře.

Gregor Jurašek byl liberál-roajlista a byl nepoholný.

Profesor Dr. Peter Makoš

Byl profesorem na Římskokatolickém učitelském ústavu ve Spišské Kapitule v letech 1934-1939. V období letních prázdnin věnoval svojí pozornost zahraničním Slovákům. V obci Poiana Micului byl pouze 14 dní od 20. června do 6. července 1936. Od 20. června do 29. intenzivně komunikoval s Jozefem Kucharekem - církevním otcem v Poianě Micului. Až 29. 6. se na Bobejce (hora) znesvářili, ale zaseté semínko slovenského povědomí začalo klíčit a přineslo bohatou úrodu. Ptám se - co ten člověk za 14 dní mohl tak strašného, nedej Bože, fašistického, vykonat? Profesor Dr. Peter Makoš již nikdy Poianu Micului nenavštívil. Zemřel 1. 2. 1970 v Zakamenném na Oravě.

I ten byl fašista?

Anton Granatier

Byl tajemníkem a později i podpředsedou odbočky Československé národní rady pro zahraniční Slováky. Do Poiana Micului přijel dne 18. 6. 1935 spolu s Ladislavem Třešňákem, pracovníkem vzpomínané národní rady a se sochařem Vojtěchem Ihriskym. V Poiana Micului se zdrželi asi 3 hodiny. Mluvili s Eugeniem Breabanem a tajemníkem Gregorem Juraškem. 

Pro úplnost jeho politické příslušnosti je třeba připomenout, že za I. světové války byl česko-slovenským legionářem v Rusku a za první Československé republiky byl organizovaný v legionářském hnutí, ve kterém redigoval časopis "Legionář". V období II. světové války byl diskriminovaný jako protifašistický činitel. Po válce byl zakládajícím členem Demokratické strany Slovenska a za tuto stranu byl zvolený za podpředsedu sboru SNR na Slovensku. 

Po lednu roku 1948 upadl do nemilosti.

Narodil se 20. 3. 1894 v Krušetnici na Oravě a zemřel 6. 2. 1954 v Bratislavě. Anton Granatier byl v Poiana Micului 3 hodiny a nebyl to ani fašista ani bolševik. Byl to dobrý Slovák z Oravy, demokrat.

Vojtech Ihriský

Podobně jako Anton Granatier byl Kysučan z Oščadnice. Na rozdíl od svého přítele, to byl umělec - sochař, letec, držitel výškových rekordů v tehdejších leteckých možnostech. Byl autorem sochy Pavla Országha Hviezdoslava, která je umístěná před Národním divadlem v Bratislavě. V Poianě Micului byl, podobně jako jeho přítel, pouze 3 hodiny.

Rudol Kovalik

Byl prvním slovenským učitelem v Poianě Micului a vůbec na Bukovině. Do Poiany Micului přijel 6. 12. 1936 a působil zde až do své smrti dne 8. 3. 1938. O Rudolfovi Kovalíkovi jsem psal už v předchozích kapitolách, jako jsem napsal i jeho podrobný životopis. Proto na tomto místě nebudu o něm už nic rozepisovat...

Jednak taková malá poznámka, jaká otázka? Co byli zač lidé polské národnosti, kteří v rozporu s logikou jednou napsali, že byl fašistou a potom, když na to zapomněli, tak z něho udělali bolševika?

Hilda Gudernová

I o ní platí to, co o Kovalíkovi, ale s tím rozdílem, že Gudernovou přímo obvinili, že je bolševička, protože se narodila v Rusku. Kritici z polské skupiny zapomněli na jednu maličkost, že její otec budoval v Rusku pivovar, a že v době revoluce její rodiče bolševici zavraždili. 

Ona zůstala sirotkem od svých 4 let.

Retrospektíva Slovákov v Poiana Micului - 1842-1947

Jozef Jurašek

str. 204-205

překlad: Taťána Ješetová