Zanshin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zanshin (japonsky: 残心)

je stav vědomí; uvolněné bdělosti v japonských bojových uměních. Doslovný překlad slova zanshin je „zbývající mysl".

V několika bojových uměních, zanshin odkazuje specificky k držení těla po technice je vykonán.

V různých bojových uměních
V kyūdō, zanshin znamená držení těla po ztrátě šípu; pozice má odrážet vyšší význam zanshinu, což je mentální aspekt udržovaný před, během a po akci.

V karate je zanshin stavem úplného uvědomění. Znamená to být si vědom svého okolí a nepřátel a zároveň být připraven reagovat.

V kontextu kendō je zanshin trvalý stav ducha, mentální bdělosti a fyzické připravenosti čelit situaci (jako je nepřátelský útok), který musí být zachován, když se člověk po útoku vrátí do kamae. Je to jeden ze základních prvků, které definují dobrý útok.

Během cvičení aikidó je obvyklou metodou cvičení zanshin zaměřit se na právě hozeného ukeho neboli soupeře, zatímco držíte kamae a udržujete povědomí pro případ, že by došlo k dalším útokům nebo útočníkům. V tréninku ve stylu Iwama se zanshin praktikuje jako obecné povědomí o svém okolí, jehož uke je jen malá část. V aikidó ve stylu Yōseikan jsou studenti trénováni, aby si udrželi nepřetržitý stav duševního vědomí a fyzické připravenosti za hranicemi.