Julius Zeyer

"Vše odpustí ti dav,

jen to ne,

že se mu vymykáš

a svým věděním nad ním stojíš.

Ta výlučnost

ti bude trnem v životě."

Julius Zeyer

Julius Zeyer, básník, dramatik a prozaik byl členem Teosophické společnosti a neměl problém s tím, aby měl ve své pracovně umístěn jak kříž, tak zlacenou sošku Buddhy. To není nic, co by si mohlo odporovat, jak si mnozí možná pomyslí - vždyť, mít jako světla své cesty dva významné vzory tady na Zemi - Ježíše a Buddhu, koho lepšího by mohl následovat?

Julius Zeyer žil v letech 1841 až 1901, abychom ho mohli umístit do časového rámce svých úvah a zároveň pochopili, že buddhismus v té době nebyl v našich končinách tak známý a rozšířený, jako je tomu dnes.

I když měl Julius Zeyer řadu výhrad ke katolické církvi, měl oblíbených několik katolických světců, a dokonce uvažoval o vstupu do kláštera, a to ve společnosti jedné nečekané významné české osobnosti, kterou bez pochyby byl a stále je, František Bílek.

František Bílek a Julius Zeyer byli blízkými přáteli.

Julius Zeyer se nakonec rozhodl, že kvůli své věrnosti pravdě a jejímu usilovnému hledání, nemůže vstoupit na místo, kde by mu byla uložena pouze jedna z možných cest k jejímu objevování.

Byl velkým vlastencem, a tak odmítal psát v jiných jazycích, než je český. Byť to pro něj znamenalo, že nemohl dosahovat takových zisků a proslulosti. I když se narodil v Praze v zámožné rodině, část svého života prožil v jihočeských Vodňanech.

Rád vyhledával samotu, ve které objevoval Boha a svůj způsob hledání pravdy předával v literární podobě.

Básník také čerpal z legend národů celého světa, a hledal v nich především ušlechtilost a hloubku lidského ducha.

Mezi jeho nejslavnější díla patří román Jan Maria Plojhar, jehož hrdina se kvůli neschopnosti zařadit se do společnosti odebírá do ústranní.

Julius Zeyer byl také zaujatý středověkým křesťanským rytířstvím, mezi jehož ústřední témata patří Parzival. Středověká epická báseň, Parzival, byla napsána německým spisovatelem Wolframem von Eschenbach a vznikla pravděpodobně na počátku 13. století. Jejím námětem je artušovská legenda o hledání svatého grálu.

Později Julius Zeyer rozšířil svůj teosophický názor o vhled o vysílání významných duchů (mahátmů) Bohem na Zemi.

...

Z výše uvedeného je zřejmé, že v systému Enneagram osobnosti by Julius Zeyer zaujímal postavení čísla Pět.

Enneagramová Pětka k němu dobře sedí pro intelektuální hloubku, snahu porozumět světu a i určitá odtažitost od života.

Číslo Pět se v Enneagramu označuje jako Pozorovatel nebo Myslitel. Vyznačuje se touhou porozumět světu, získávání znalostí a bytím nezávislým. Pětka si cení vlastního prostoru a autonomie.

...

Díla Julia Zeyera neunikla zrakům Karla Weinfurtera, který z jejich četby usoudil, že básník musí být okultista, ne-li přímo zakuklený teosoph.

Asi dva roky po založení lóže mu napsal do Vodňan uctivý dopis, v němž vylíčil vznik společnosti a zároveň mu nabídl členství.

Tím bylo započaté období bohaté korespondence, až nakonec Julius Zeyer do Prahy dojel.

Lóže "U modré hvězdy" byla založená na počátku devadesátých let, a do tohoto období spadá i začátek Zeyerova zájmu o buddhismus. A buddhisem se tehdy členové lóže zabývali.

Julius Zeyer se roku 1895 stal členem českobudějovické lóže.

Členství v lóži ho však nijak nesvazovalo a stále pokračoval na cestě svého vlastního vývoje.

Teosophie pro něj byla orientována příliš východně, Martinisté zase příliš magicky. Julius Zeyer studoval i Nietscheho či Schopenhauera, ale jeho nejoblíbenější knihou byla "Philosophie der Mystik" od Karla Du Prela.

 ...

Julius Zeyer zůstával často nepochopený i u svých přátel z theosofické společnosti. Jeho cesta byla natolik odlišná od cest druhých, že nebyla ani pro ně čitelná.

O tom svědčí i slova Otakara Čapka z roku 1947, kdy se chtěl poklonit Zeyerově památce v prvním čísle po válce obnovené revue "Psyché". Jeho hodnocení, že "tento náš básník, velikán, ve své skromnosti nenalezl v sobě dosti průbojnosti a odvahy, aby pronikl až tam, kam majíce v Karlu Weinfurterovi vzor, pronikli z nás tak mnozí...." 

Když čtete o Juliovi Zeyerovi v knize Dějiny české mystiky a vnímáte jeho osobnost nejenom ze slov, ale i mezi řádky, zjistíte, že přesný Weinfurterův popis "osoba velikého poety, jeho nesmírná skromnost a delikátní něha, jakož i hluboké jeho vědění..." vyjadřuje mnohem více, než by bylo na první pohled patrné.

Julius Zeyer kráčel cestou čistého srdce.

Nejtěžší a nejhodnotnější cestou, protože ta cesta nepřijímá nic, co nedosahuje čistoty.

A Zeyerovy obavy z chyb naznačují, ač už to věděl nebo tušil, že bez čistého srdce nevede žádná z cest až k Pravdě. 

...

"Lomecký lesní hřbitůvek je tak poetický, že plně chápu Julia Zeyera, který si přál být pohřben v této lesní tiši..." píše ve své knize Země zamyšlená Ladislav Stehlík. A tato slova nejsou jenom tak prostá hlubšího smyslu. Zmiňuje přímo Lomecký lesní hřbitůvek! 

Lomec, obecně nazývaný "Lomeček" je tiché poutní místo s jedinečným barokním kruhovým kostelíkem Jména Panny Marie. A Julius Zeyer toto místo rád navštěvoval.

Kdo pocítil na svém srdci Lomeček, ten těžko už může jít jinou duchovní cestou, než je cesta srdce.

Avšak Juliovi Zeyerovi nebylo jeho přání splněno. Stal se nedobrovolně prvním velikánem českého národa, který byl pochovaný v hrobce na Slavíně na Vyšehradském hřbitově.

"Pouhým stínem je celá věda,

láska je věčným světlem."

Julius Zeyer

... 

Zdroj informací o Juliu Zeyerovi a jeho mystické cestě: Dějiny české mystiky 1, Josef Sanitrák

L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s. 61, 81

Fotografie: https://cs.wikiquote.org/wiki/Julius_Zeyer#/media/Soubor:Julius_Zeyer_Vilimek.jpg

Wikipedie

Další informace, autorka těchto stránek.

....

Theos-sophie - teosophie - teosofie - teozofie

(wikipedie)

Je novověký výraz složený z řeckého slova "theos" (Bůh) a "sophia" (Moudrost).

Vznikl v souvislosti s eklektickým hnutím esoterické spirituality, "Teosofickou společností" založenou roku 1875 ruskou kněžnou Helenou Petrovnou Blavatskou.

...

Eklektismus

(wikipedie)

 ek-lektos - vybraný

Je v obecné rovině způsob tvorby a práce, který čerpá z cizích vzorů nebo z děl starších období a mísí je dohromady.

Eklektik je člověk, který si z rozmanitých filosofických systémů nebo stylů vybírá směrodatná stanoviska a závěry, jež dále rozvádí a dále z nich vyvozuje.

Eklektismus vznikl v raném helénismu a v Římě, kde se střetávaly různé kulturní a filosofické proudy.

Mezi eklektické proudy patří - gnóze, teosofie a postmoderna.

V moderním pojetí, byť samozřejmě v úplně jiné postavě a osobě, je možné spatřovat podobnosti Julia Zeyera s Weiem WuXianem z čínského seriálu The Untamed (viz odkaz).

Ač byl Wei WuXian úplně povahově jiný, měli něco společného.

Tím bylo jejich čisté srdce.

A tak, kde Julius Zeyer odmítal cesty, po kterých kráčeli druzí, protože hledal pravdu a Lásku, tak tam stál Wei WuXian za slabými proti "spravedlivým".

Můžete kráčet po démonické stezce, je-li vaše srdce čisté - a to Wei WuXian rozhodně měl.