Jin GuangYao
Píseň
Překlad písně z angličtiny, hlavně k pochopení, o čem ta píseň je.
Jan GuangYao je postava, kterou plně seriál odhalí až mnohem později.
Nejprve jí ani moc nepostřehnete. Ale nic a nikdo není černobílé. Jsme barevnými odlesky světla. Kdo z nás je schopen plně vidět barvy toho druhého?
Verzi písně zpívanou zpěvákem J. Zenem na koncertě najdete zde: https://youtu.be/KpyZrAIn0Mc
Překlad (T. J.)
Čím jsi pokornější,
tím víc jsi vyděšený.
Nesneseš, aby ses dotknul
čehokoliv na tomto světě.
A tak jsi zmrazil své srdce,
v necitlivosti jsi žil.
Čím více výmluvnějším jsi se stal,
tím více jsi se projevoval.
Oni všichni by měli vyplnit
prázdnotu tvého srdce.
Snažíš se být vším pro všechny ty muže (okolo).
Ale kdo opravdu ví,
kdo ve skutečnosti jsi?
Kdo se tváří tak nevinně
přede všemi?
Kdo se chová "hloupě"
mezi všemi těmi lžemi?
Kdo používá vřelost a laskavost,
aby skryl všechny ostatní pocity?
Zdá se mu, že v lásce a nenávisti
obrovsky riskuje.
A ten risk ho stojí všechno,
co má.
Šel cestou slávy a zisku,
a ty se proměnily v pouta,
která ho svazují.
Kdo režíruje tu hru
se svým jemným srdcem?
Kdo to je?
Jaká je skutečná povaha světa?
Toho, který vidí a slyší
a proniká mu až do kůže a kostí.
On vše ukrývá ve svém srdci.
Čistě bílým měsícem
prosakuje sytě červená.
Mezi řevem se však ukrývají
bouřící se vlny.
A přesto ti všichni připadají
jako z voňavého snu.
Čím jsi pokornější...
Kdo ví?
Říká se, že když jsi se narodil,
už jsi byl špatným semínkem.
Říkají, že tvým osudem
je život plný protivenství.
Říkají, že lidé nenávidí ty,
jež chtějí změnit svůj osud.
Je-li to tak, raději budeš
následovat jenom sám sebe.
Půjdeš nebem i zemí.
Jdeš cestou slávy a zisku,
která se proměnila v tvá pouta.
Režíruj tuhle hru
svým jemným srdcem.
Vnímáš pravou
povahu světa.
Všechno, co vidíš a slyšíš
se zabodává do tvé kůže a kostí.
Všechno ukrýváš ve svém srdci.
Čistě bílým měsícem
prosakuje sytě červená.
Mezi řevem se ukrývají
bouřící se vlny.
Přesto ti všichni připadají
jako sprostý sen.
Čím jsi pokornější ...
... v tvém srdci.
V očích všech
jsi pro všechny lidi jen někým
vždy klidným a neuspěchaným.
Je to všechno složité až do dna.
Do bíla jsi vydrhnul
svojí bezcitnost.
Ukryl jsi všechno, cos v životě udělal,
do bezejmenného mrazivého ticha.
Jako varování
i jako výsměch - sám sobě.
Naříkal jsi pro svůj
předurčený krátký život.
Ale kolik lidí v něm tě bylo
ochotno opravdu poznat?
Chceš to skutečně vědět?