Filosofické směry

Započneme v našem hledání u Hypatie z Alexandrie a pak se budeme nořit do hlubin času.

Informace jsou běžně dostupné na wikipedii, není to nic utajeného. Stačí hledat a číst.

Hypatie Alexandrijská

žila zhruba mezi lety 350 nebo 370 až do března roku 415 našeho letopočtu. Byla pohanskou platónskou či spíše novoplatónskou filosofkou a první historicky známou matematičkou.

Platonismus 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Platonismus 

je mnohotvárný filosofický směr, který navazuje na myšlení a dílo řeckého filosofa Platóna, žijícího v období 427 až 347 před naším letopočtem (tedy před Kristem).

Platón

Žil v letech cca 428 až 347 př. n. l.

• Platón byl zakladatelem platónské akademie.
• Platónovým učitelem byl Sókrates
• Nejvýznamnějším Platónovým žákem byl Aristotelés, který byl filosofem vrcholného období řecké filosofie a vychovatel Alexandra Makedonského, známého také jako Alexandra Velikého. Alexandr se stal patrně největším a nejúspěšnějším vojevůdcem celé historie a neprohrál žádnou bitvu. V době své předčasné smrti ve věku 32 let ovládal většinu světa známého tehdejším Řekům.

Sókrates

Byl athénský filosof, který žil v období 469 až 399 před naším letopočtem.

• Byl považovaný za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie.
• Na rozdíl od svých předchůdců předsókratovců, kteří pátrali po původu a příčinách světa, se soustředil na záležitosti světské, tedy člověka a společnost. Položil tak, jak se říká "základy západního způsobu myšlení".

"Sókratés a Platónovy dialogy
Platónův Sókratés přináší do filosofické tradice několik výrazných novinek. Pokud jde o metodu, zastává názor, že k pravému poznání se dospívá v dialogu, kde se střetávají různé názory a argumenty. Pokud jde o tematický obsah, obrací Platón pozornost od zkoumání přírody k člověku, k lidské společnosti, k výchově a etice. Stálými tématy dialogů jsou zejména:

• otázky pravého poznání (epistémé) v protikladu k pouhému mínění (doxa),
• nauka o lidské duši, která nemůže být smrtelná,
• nauka o věčných idejích, které vládnou viditelnému světu,
• nejvyšší idea dobra a s ní související ctnosti,
• otázka, zda se ctnosti opírají o rozumové poznání a dají se tedy učit,
• otázky nejlepšího možného uspořádání společnosti a obce."

Předsókratovci

https://cs.wikipedia.org/wiki/Předsókratici 

je souhrnné označení pro rané řecké filosofy před Sókratovým obratem filosofie zhruba v polovině 4. století.

Podívejme se třeba na Míleťany.

Míleťané

se jmenují podle Míletu v Malé Asii, dnešním Turecku.

Tito iónští přírodní filosofové dokázali využít matematických a geometrických znalostí Babyloňanů a dalších národů Předního východu, přitom je pozvednout na vyšší úroveň oproštěním od náboženského pozadí.

Položili základ řeckému myšlení a tím také moderní vědě.

Na jejich učení navázal celý další vývoj antické řecké filosofie a přírodovědy.

Nejznámějšími jsou:

• Tháles
• Anaximandros
• Anaximenés

Tito filosofové měli společné základní východisko. Snažili se objevit pralátku, která je základem světa a s jejíž pomocí by dokázali vysvětlit přírodní jevy.

Každý z nich je spatřoval v něčem jiném:

• Tháles ve vodě
• Anaximenés ve vzduchu
• ale Anaximandros v látce zvané "aperion", což je výraz pro něco beztvarého, neomezeného a nekonečného (dneska této látce možná říkáme "éter", "akáša" nebo třeba neutrina).

...

Pro Hypatii jsou důležití Pythagorejci.

Pythagoreismus 

je filosofická esoterní škola a významná tradice západního myšlení, kterou založil kolem roku 530. před naším letopočtem předsókratovský filosof Pythagoras.

Pythagoreismus vychází z esoterických úvah o významu čísel.

Pythagorasovy následovníci původní téma bohatě rozvíjeli a to zejména v období pozdní antiky a renesance, tzv. novopythagorejství.

Z Pythagorova učení se mnoho nedochovalo, a to, co je mu připisováno je pozdějšího, novoplatónského původu.

Pythagorovo učení

"Jako jiní předsokratici chtěl i Pythagoras vysvětlit záhadu světa, původ a kořen všeho však nehledal ve smyslové skutečnosti živlů, nýbrž ve skutečnosti ideální a rozumově pochopitelné.

Základem bylo Jedno, „mužský princip" omezení a řádu, k němuž však přistupuje ještě „nevymezená dvojice" jako princip „ženský" a „sudý".

Diogenés Laertský to charakterizuje takto:

Počátkem všeho je jednotka, z ní pak vznikla nevymezená dvojice, která je jako látka podřazena jednotce jako příčině. Z jednotky a nevymezené dvojice vznikají čísla, z čísel pak body, z bodů čáry a z čar zase plošné útvary, z plošných útvarů prostorové tvary, z nich pak vnímatelná tělesa, jimž jsou i čtyři prvky: oheň, voda, země a vzduch. Ty se mezi sebou přeměňují a zcela přecházejí jedno v druhé navzájem. Z těch také vzniká oduševnělý svět, nadaný myslí. Má podobu koule obklopující Zemi uprostřed. Ta má rovněž kulový tvar a je na povrchu obydlená. Jsou tedy i protinožci, pro které je „nahoře" tam, kde je pro nás „dole".

Diogénes Laerrtios žil ve 3. století našeho letopočtu a byl řecký historik filosofie a vzdělanec. Je autorem jediných zachovaných antických dějin řecké filosofie, tedy v podstatě nejstarších fějin filosofie vůbec.

Duši člověka rozděluje [Pythagoras] na tři části:

• totiž na mysl (nús),
• rozvahu (frenes)
• a touhu (thymos).

Mysl a touha je i v ostatních živočiších, rozvaha však pouze v člověku. Vláda duše sahá od srdce až po mozek. Ta její část, která začíná v srdci, je touha; rozvaha a mysl jsou její části (začínající) v mozku, jejichž kapkami pak jsou smysly. Část obdařená rozvahou (fronimon) je nesmrtelná, ostatní jsou smrtelné.

Cílem Pythagorova učení bylo poznat základy světa a na nich založit pravidla pro dobrý lidský život a pro „blaženost", jež je jeho smyslem.

Pythagorejství je pak vedeno jednak snahou odhalit a pochopit ty nejobecnější souvislosti pevně daného řádu světa, jednak podřídit jim život člověka a obce, a to až do nejmenších maličkostí.

Zkoumání čísel mělo tedy zároveň i význam etický.

Obě stránky byly patrně hlavním zdrojem inspirace pro Platóna, zejména jeho „nepsané nauky", o níž se na různých místech zmiňuje."

"Mezi těmi, jež Pythagoras ovlivnil, vynikli:

• vedle Platóna (ovlivnil Hypatii)
• zejména Parmenidés,
• Empedoklés
• a Démokritos,
• dále jeho žáci vojevůdce a šestinásobný olympijský vítěz Milón,
• slavný lékař Démokedés,
• Hippasos z Metapontu, autor řady velmi důmyslných geometrických konstrukcí, patrně objevitel nesouměřitelnosti čísel (moderně řečeno iracionálních čísel)
• a hudební teoretik a později Archytas z Tarentu, státník a hudební teoretik, autor prvního soustavného pojednání o hudební teorii.

Nové oživení zájmu přinesl novoplatónismus císařské doby, kdy se stará svědectví shromažďovala a dál rozvíjela v odvážných spekulacích.

Roku 1917 vykopané zbytky basiliky z doby císaře Claudia (41–54) v Římě mnozí pokládají za chrám novopythagorejců.

Novopythagorejci

Mezi významnější autory patří:

• řečník Cicero,
• básník Ovidius,
• mág a mudrc Apollónios z Tyany
• a ve 3. století novoplatonici Porfyrios a jeho žák Iamblichos, kteří zachovali největší množství více či méně spolehlivých zpráv. Jejich prostřednictvím se s pythagorejskými myšlenkami seznamovali i křesťanští autoři, kteří si pythagorejské vzdělanosti a mravního asketismu vážili (Ambrož, Boëthius).

Velkou vlnu nového pythagoreismu přinesl italský humanismus 15. a 16. století (Marsilius Ficinus, Johannes Reuchlin).

Jeden z jeho zakladatelů, Pico della Mirandola (1463–1494), se prý sám za pythagorejce pokládal.

Pythagorejské názory pak silně ovlivnily:

• astronomy Mikuláše Koperníka
• a Johanna Keplera
• i filosofa a teologa Giordana Bruna.

Myšlenku sporu protikladů obnovil Hegel a v jiné podobě Karl Marx.

Myšlenku „věčného návratu téhož" Friedrich Nietzsche."

Zdroj citace: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pythagoreismus 

 ...

Aristoteles

Žil v letech 384 až 322 před naším letopočtem.

Ale vraťme se o krok zpátky k Platónovi a jeho žákovi Aristotelovi.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Aristotelés 

"Novým vymezením filozofie, oproti Platónovi, položil Aristoteles základy soustavné filozofie jako:

• snahy „porozumět tomu, co jest",
• ale také různých věd,
  • například anatomie,
  • astronomie,
  • biologie,
  • fyziky,
  • biofyziky,
  • ekonomie,
  • embryologie,
  • etnografie,
  • geografie,
  • geologie,
  • lingvistiky, l
  • ogiky,
  • meteorologie
  • nebo politologie.

Ve vlastní filozofické oblasti psal:

• o estetice,
• etice,
• metafyzice,
• rétorice
• a teologii,
• zabýval se výchovou
• a vzděláváním,
• i literaturou
• a poezií.

I když zejména v oblasti přírodních věd jsou jeho jednotlivé názory většinou překonané, mnoho z jeho způsobu zkoumání, třídění a argumentace zůstává dodnes živé.

Na tomto příkladu je vidět, že Aristotelova představa o jsoucím se od novověké filozofie a vědy liší především v tom, že typické, vzorové jsoucno je u něho živá bytost, nikoli „rozlehlá věc" (Descartes) nebo hmotný objekt.

Jsoucno se může pohybovat a měnit, a to zejména za nějakým cílem, který patří k jeho přirozenosti (entelechie).

Aristotelova filozofie je tedy teleologická.

• Teleologie z řec. telos: cíl, účel a logos: učení či nauka o finalitě (z lat. finis: cíl)" je filosofický směr zabývající se studiem účelů, cílů a účelnosti samotné.
• „Teleologický výklad vysvětluje věci s ohledem na konečný účel, jemuž slouží."

Za druhé je Aristotelovi cizí představa aktuálního nekonečna.

Proto ani řetězec příčin nemůže být nekonečný, nýbrž musí skončit u první nutné příčiny, „prvního nehybného hybatele", jehož pak křesťanská teologie ztotožnila s Bohem."

Fibonacciho posloupnost

Když bychom se na Aristotelův názor o první příčině měli podívat z pohledu posvátné geometrie a matematiky, a tento názor prokázat, pak se opravdu pohybujeme například ve Fibonacciho posloupnosti a spirále, která opravdu začíná nulou.

Již máme spočítaný i platný řád od 1 do 72 úrovně podle Teslových 3-6-9.

Zároveň už víme, že od úrovně 73 výš platí jiná pravidla.

...

Pythagoras

Je přezdívaný jako "otec čísel".

Mezi jeho učiteli jsou uvádění:

• Ferekýdés ze Syru
• Anaximandros

Ferekýdés ze Syru

žil v 6. století před naším letopočtem.

Někdy je uváděný jako jeden ze sedmi mudrců.

Importoval do řecké kultury mnoho foinických prvků (Fénicie, známé fénické písmo).

Jako první tvrdil, že počátek světa nebyl zrozen, ale byl odedávna, a že duše je nesmrtelná.

Významným prvkem je jeho vliv na Pythagora a jeho nesoulad s Tháletem.

Ferekýdés patří mezi zakladatele filosofie.

Aristoteles o něm mluví jako o "smíšeném" teologovi, tedy člověku, který byl na přechodu mezi mytologií a filosofií.

Podle Ferykýda nevznikl Chaos sám od sebe, ale prostě tu byl. Tento postoj později zaujal i Herakleitos. 

Anaximandros

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anaximandros 

Podle Anaximandra, který žil mezi lety 610 až 546 před naším letopočtem, svět nepochází z jedné materiální pralátky (voda či vzduch); nesčetné světy vznikají a zanikají vydělováním protikladů z božského neomezena (řecky apeiron). 

Podle něj z této rovnováhy vychází:

• teplo a chlad
• vlhko a sucho

čímž vznikají čtyři živly a ustavují tak věci.

Tato pralátka je nekonečná a věčná, a je pořád v pohybu.

Je to vesmírný řád, platící pro úplně všechno, co se ve vesmíru nachází.

Staří Řekové totiž věřili, že vše je živé (i kameny a země) a podle Anaximandra je zdrojem životní síly právě apeiron.

Zlomek jeho učení:

"Ze kterých jest jsoucím věcem vznik,

do těchto nastává i zánik,

podle nutnosti.

Neboť vše si navzájem platí pokutu

a pokání za své bezpráví,

podle pořadí času."

Anaximandros vytvořil jednoduchá pravidla gravitace, mapu světa vycházející z babylonských vzorů a sluneční hodiny.

Pochopil sklon ekliptiky vůči světovému rovníku.

Mechanicky vysvětlil pravidelnost oběhu hvězd a ustavil model oblohy, kde byla středem Země.