Angelika de Peyrac

Angeličina povaha

Řekli o Angelice:

Osman Ferradži, Velký eunuch:

"Žena, která přivedla k šílenství markýze d´Escranville, Postrach Středomoří, která dohnala dona José Almadu, nejopatrnějšího obchodníka, jakého znám, dojít k dražbě, do níž mu nic nebylo, až na pětadvacet tisíc piastrů, žena, která uprchla nepřemožitelnému Rescatorovi, mluvila s Mezzo Mortem urážlivým tónem, což by si nedovolil jediný jeho nepřítel. A dodám: první žena, která se vymkla z rukou Velkého eunucha Osmana Ferradžiho. Máte se čím pyšnit. Když je někdo tato žena, madame, pak nemá co plakat a propadat hysterickým záchvatům..."

   Angelika vytáhla kapesník a jedním douškem dopila pomalu chladnoucí kávu. Ferradžiho výpočet, co dokázala, ji přece jen znovu přesvědčil o tom, že je lecčeho schopna, a probudil její bojovnost.

   Proč bych vlastně nemohla být první žena, která uteče z harému? napadlo ji.

.........

   "Ne", potřásl hlavou, "pokud budu živ, neutečete...."

str. 310, Nezkrotná Angelika

Osman Ferradži:

"Je to tak. Mám rád to splynutí krásy a ducha. Dokonalost, s níž tvé tělo odráží duši. Jsi ušlechtilá, fantastická bytost. Znáš ženské léčky, jsi krutá a máš ostré nehty, a přece sis zachovala mateřskou něhu...Jsi měnlivá jako krajina a neměnná jako slunce...Jako by ses vždycky uměla přizpůsobit, a současně zůstáváš naivní Evropanka, s vůlí upřenou k jedinému cíli...Podobáš se všem ženám a nepodobáš se žádné! Miluji přísliby, skrývající se za tvým moudrým čelem, přísliby tvého stáří...

Líbilo se mi i to, žeš šíleně toužila po Mulaji Ismailovi, necudná jako Jezabel, a přitom ses ho pokusila zabít, jako Judita zabila Holoferna. Jsi vzácný pohár, do něhož jako by Stvořitel vložil všechny vesmírné poklady ženskosti..."

A nakonec dodal:

"Nemohu tě nechat zničit. Bůh by mě potrestal."

 Angelika ho poslouchala se slabým úsměvem na bledých rtech.

Jestli se mě někdo zeptá, napadlo ji, na nejkrásnější vyznání lásky, jež jsem kdy v životě vyslechla, odpovím: vyznání Velkého eunucha Osmana Ferradžiho, strážce harému Jeho Veličenstva marockého sultána. Stoupala v ní obrovská naděje. Málem ho požádala, aby jí pomohl uprchnout. Instinktivní opatrnost ji však zadržela. Příliš už poznala nepřekročitelná pravidla harému, aby věděla, že pomoc Velkého eunucha je utopie. Jen naivní Evropanku, jak on říká, by něco podobného napadlo.

str. 416,417, Nezkrotná Angelika, Anne a Serge Golonovi, Český spisovatel, Praha,1993

O Angelice se toho dá říct mnoho a její povaha se vyvíjela. Krásně jí popsal právě Harvey J. Adkins.