Záhada normálního rozchodu kolejí

"V předminulém vydání (LT 3/2017) se shodou okolností setkaly dva články Římské cesty a Železniční viadukt Smržovka, které na první pohled nemají moc společného. Slovo "doprava" je asi tím nejbližším pojítkem obou článků a tím i spojitost "vzdálenost mezi koly" tzv. rozchod kolejí.

Různé rozchody
Vnitřní hrany kolejí jsou na většině světových železnic od sebe vzdáleny 1435 mm. Tato vzdálenost je tak běžná, že se nazývá normálním rozchodem. V Evropě dominuje jiný rozchod jen na Pyrenejském ostrově, ve Finsku, Irsku a na území bývalého Sovětského svazu. Tyto rozchody označujeme jako široké (nejširší z nich je ten španělský, 1672 mm). Byly ale doby, kdy bylo možno v Evropě narazit na rozchody ještě daleko širší.

Napadla vás někdy otázka, "proč je vzdálenost mezi oběma kolejnicemi – normální rozchod (nejčastější) na evropském kontinentě právě 4ft 8,5inch (4stopy a 8,5palců) nebo 1435 mm? Často se uvádí, že rozchod byl odvozen od rozchodu kol silničních povozů, u kterých byla omezována vzdálenost mezi vnějšími hranami kol na 5 ft = 1524 mm. Nějaký vztah k silničním povozům zde určitě existoval. Nejstarší koněspřežní i parostrojní dráhy používaly vozového parku, který byl konstruován velmi podobně jako povozy.

U starých Římanů
Římané stavěli své komunikace především pro rychlý přesun svých vojenských jednotek. Do těchto jednotek byly samozřejmě začleněny i válečné vozy, tažené koňmi. Cesty byly stavěny na maximalní nejnutnější šířku, tak aby vojenské povozy mohly po nich pohodlně projíždět a aby nedošlo k "dopravní zácpě".

Možná, že Římané rozměr opět převzali od Etrusků, Řeků, Féničanů či od jiných již zaběhnutých kultur. Ve finále byl rozměr 1435 mm optimálním kompromisem mezi stabilitou vozu a jeho ovladatelností. Danému rozměru se potom přizpůsobovala šířka cest a mostů, ulic ve městě, průjezdy a vjezdy v hradebnich zdech ad.

Jak to ale souvisi s dneškem?

V článku "Kde se vzal macadam" (LT 2/2017) je psáno "Středověk do výstavby komunikaci nijak zasádně nezasáhl. Užívalo se dál, co zůstalo po Římanech...".Naprosto stejným způsobem vše nenásilnou formou přešlo ze středověku do novověku až k první stavbě železnice, kdy bylo důležité určit rozchod kolejí.

Koňka
Na prvních "železnicích" (spíše kolejištích) byly "vagony" taženy koňmi tzv. KOŇKA. První na evropském kontinentu byla rakousko-uherská železnice uvedená do provozu v letech 1827 – 1836 na trase České Budějovice – Linec – Gmunden. Sloužila především k dopravě soli.

Druhou "koněspřežkou" v českých zemích se stala "Lánská koněspřežská dráha z Prahy přes Kladno a Stochov do Lán k pile na Píně (stavěna v letech 1828-1833). Po trati se převáželo především dřevo z Křivoklátska a později i uhlí z Kladna do Prahy. Rozchod u obou byl pouhých 1106 mm.

Nástup lokomotiv

Na územích, kde zasahovalo římské imperium s cestami, ovlivnilo pozdější vývoj železnice. Po koních pak nastoupila parní lokomotiva a historie se opět opakovala. Bylo daleko ekonomičtější přizpůsobit šířku kol na lokomotivě na již existující kolejistě než přebudovat již vzniklou "železniční síť". Šířka kolejí se tedy přizpůsobila na vzdálenost kol existujicích vozů, nikoliv opačne!

Nejstarší lokomotivy byly stavěny pro tahání důlních vozíků, které vešly mezi necelých jeden a půl metru vzdálené kolejnice. Když tedy začalo být jasné, že potenciál železnice převyšuje dopravu uhlí a železné rudy, objevily se pochopitelně úvahy o za vedení šiřších rozchodů.

Sjednocení rozchodů

Koněspřežní železnice v Británii měly nesčetný počet rozchodů, od nejmenších až po 1422 mm; první parostrojní potom od 4 ft 6 in = 1372 až po 7 ft 1/4 in = 2140 mm. K sjednocení rozchodů v Británii došlo až po několikaletém "boji rozchodů", když zákonem z roku 1846 bylo rozhodnuto ve prospěch hodnoty 1435 mm (s určitými ústupky pro existující Brunelovu síť o rozchodu 2140 mm).

Standardní rozchod za svou popularitu vděčí Anglii. První úspěšné veřejné železnice Stephensonovy trati Stockton - Darlington a Manchester - Liverpool, byly postaveny s normálním rozchodem - v imperiálních jednotkách je to 4 stopy a 8,5 palce (1435 mm). Výběr rozchodu ale nebyl výsledkem pečlivých úvah o ideální vzdálenosti kol vagónů. Stephenson pouze přejal rozchod, který byl užíván na místní důlní dráze. Protože Stephensonova lokomotivka patřila k nejaktivnějším exportérům, rozšířil se tento rozchod velmi rychle po světě.

Na závěr pár čísel a matematiky
Římská míle byla 1478,5 m. Až velká podobnost s rozměrem 1435mm!

Římské stadium bylo 185 m (8 x 185 = 1480=1mile) - antická řecká a římská délková míra, odvozená od délky dráhy stadionu

Římská legie byla 2220 m ( 12 x 185 = 2220=1legie)

Průměr kol povozu byl vždy zhruba (71cm, 94cm,101cm, atd.) tak, aby obvod kola byl násobkem 1.4785 m nebo 2.220 m. Počtem otočení kola se tak mohla měřit hrubá vzdálenost, která se za časovou jednotku urazila v římských milích nebo legiich, předchůdce dnešniho tachometru.

Můžete všimnout, že i současné moderní osobní automobily střední třídy vzdáleností kol od sebe nijak zvláštním způsobem tento rozměr nepřekračuji."

Z Anglie Hynek Oberhel
Vladimíra Štěpánková
zdroje: cs.wikipedia.org

Zdroj článku (doslovná citace) a obrázků: https://www.lomyatezba.cz/2018/2018-1/item/848-zeleznice-jak-vznikl-rozchod-koleji-1435-mm-

A kde je to tajemství?

Schované v numerogickém součtu!

Normální rozchod kolejnic je 1 435 mm, převedeme si to na numerologické součty:

• 1 435 = 1435 = 1 + 4 + 3 + 5 = 13 (zde již neredukujeme, má to svůj význam)
• 1435 = 14 a 35 
  • 14 = 1 + 4 = 5
  • 35 = 3 + 5 = 8

Získali jsme tedy čísla 5, 8 a 13, co to znamená?

• čísla 5, 8 a 13 jsou úzce spojena s planetou Venuší
• poměr čísel 8 : 5 = 1,6 - tedy zlatý řez
• zlatý řez je spojený s číslem 5 a pentagramem (pentagram obsahuje tři zlaté řezy)
• číslo 13 zase můžeme spojit s osobností Ježíše Krista - 12 učedníků + Kristus
• zlatý řez 1,6 (1,618...) se nachází také ve Fibonacciho posloupnosti
• číslo 5 a pentagram je také úzce propojen s kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou od našeho nejslavnějšího architekta a tvůrce stylu gotického baroka (nebo barokní gotiky) Jana Blažeje Santiniho Aichela

Venuše jako planeta je sama o sobě také velice zajímavá.

"Venuše obíhá kolem Slunce po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů kilometrů s periodou 225 dní.

Otočení kolem vlastní osy (proti oběhu, tzv. retrográdní rotace) trvá 243 pozemských dnů. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen 2x za jeden oblet Slunce."

Zdroj informace: aldebaran.cz 

Jakou božskou vlastnost tak Venuše vyjadřuje?

Číslo 9!

108 = 1 + 0 + 8 = 9

225 = 2 + 2 + 5 = 9

243 = 2 + 4 + 3 = 9

Možná i proto je Venuše spojována s pentagramem, protože všechny úhly v pentramu, pentagonu a hvězdě Síria, která z pentagramu vychází, dají dohromady v součtu číslo 9!