Lučavka královská

V dnešní době máme tendenci hledět na středověké kláštery z hodně velké povýšenosti, ale neuvědomujeme si jejich neskutečné znalosti a schopnosti výroby a objevů.

Naši předkové dokázali objevit a vyrobit Lučavku královskou, a tento postup není nic jednoduchého, jak dokáží obrázky s texty níže.

Dnešní vědci navazují na díla svých předchůdců - alchymistů.

Informace o Lučavce královské pochází z knihy Tajemný klášter pod horou.

Pro větší text klikněte na obrázek s textem.

Zdroj obrázku Lučavky královské - wikipedia

V Lučavce královské (směs kyseliny dusičné a chlorovodíkové v poměru 1:3) lze rozpustit všechny ušlechtilé kovy, které jsou běžně odolné vůči jiným kyselinám.

Mezi tyto kovy patří zejména:

• zlato (Au)
• platina (Pt)
• palladium (Pd) - částečně

Lučavka královská (Aqua regia) dokáže rozpustit i některé další kovy, i když některé reakce probíhají pomaleji nebo méně efektivně. Například:

• rhodium (Rh) - jen částečně a velmi pomalu
• iridium (Ir) - velmi obtížně a pomalu
• ruthenium (Ru) - za specifických podmínek

Lučavka královská je jedinečná svou schopností rozpouštět zlato a platinu, což běžné kyseliny nedokážou, díky kombinaci oxidačního působení kyseliny dusičné a tvorbě stabilních komplexních iontů s chlorovodíkem.

Použití rtuti a jaký je rozdíl mezi rozpouštěním v Lučavce královské a ve rtuti

Lučavka královská se hodí pro rozpouštění kovů mnohem lépe, než samotná rtuť.

Důvod je jednoduchý:

• Lučavka královská aktivně reaguje s ušlechtilými kovy díky svému kombinovanému oxidačnímu a komplexotvornému působení, které je v podstatě velmi silné chemické "rozpouštědlo".
• Rtuť má na druhé straně schopnost vytvářet slitiny (amalgamy) s některými kovy, ale přímo je nerozpouští chemickou reakcí - vzniká spíše slitina než skutečné rozpouštění.
• To je zásadní rozdíl v alchymickém i chemickém kontextu.

Co se týče symbolického pojetí, kyseliny by mohly být v alchymii skryty pod symbolem "rtuti", pokud je chápeme jako rozpouštědla s velmi jemným, pronikavým charakterem, který je vlastní vzdušnému živlu.

V tomto smyslu by "rtuť" nebyla konkrétně chápána jako fyzická látka, ale jako rozpouštějící princip vzduchu - nehmotný a subtilní, který proniká do hloubky a transformuje materiál na jemné úrovni.

Tím pádem by symbolika kyselin jako "vzdušných" rozpouštědel podporovala tento myšlenkový směr, kde kyseliny, podobně jako rtuť, mají schopnost "rozpouštět" a měnit podstatu kovů, ale na mnohem jemnější a neviditelné úrovni než samotná fyzická rtuť.

Záleží tedy na tom, co chceme získat - jakou energetickou či hmotnou úroveň

Záleží na tom, jestli hledáme transformaci na čistě hmotné úrovni, kde jde o rozložení struktury kovu, nebo jestli sledujeme hlubší, energetický proces, kde je důležité, jaké vlastnosti má rozpouštědlo na jemnější úrovni.

• Lučavka královská by byla vhodná, pokud chceme dosáhnout fyzického rozpuštění, kde se kov přemění do podoby iontů.
• Zatímco rtuť či jiné alchymisticky chápané "vzdušné" rozpouštědlo by spíše podpořilo energetické působení, což může směřovat k jinému druhu transformace.

Mohla by Lučavka královská rozpustit železo?

Ano, Lučavka královská by železo rozpustit mohla, přestože se na to běžně nepoužívá.

K rozpuštění železa stačí:

• kyselina chlorovodíková
• kyselina sírová
• kyselina dusičná

Přestože se Lučavka královská na rozpouštění železa nepoužívá, protože železo je reaktivní a snadno rozpustné v levnějších kyselinách (viz výše), její silné oxidační vlastnosti by byly schopné převést železo na ionty. Reakce by byla dokonce rychlá, protože železo je aktivnější než zlato a platina.

Nejčastěji těžené kovy ve středověku

Ve středověku byly těženy různé kovy, přičemž zaměření na konkrétní druhy kovů záviselo na geografické poloze a dostupnosti rud.

Mezi nejčastěji těžené kovy patřily:

• železo - šlo o jeden z nejvýznamnějších kovů, hojně využívaný pro výrobu zbraní, zemědělského nářadí a nástrojů. Těžba železné rudy probíhala ve velkém měřítku po celé Evropě.
• olovo - bylo hojně využíváno zejména v hutnictví a ve stavebnictví, například pro výrobu střech nebo vodovodních trubek. Často se těžilo spolu se stříbrem, protože olověné rudy často obsahují i stříbro. (Což právě využíval i náš známý Joffrey de Peyrac, a bylo to použito proti němu v procesu čarodějnictví.)
• stříbro - bylo cenným kovem používaným k ražbě mincí a výrobě šperků. Významné stříbrné doly existovaly například v Kutné Hoře v Čechách nebo v německém Sasku.
• měď - byla těžena pro své široké využití v kovářství a výrobě bronzu (slitiny mědi a cínu). Měděné doly byly významné například v oblasti dnešního Slovenska a v mnoha dalších evropských regionech.
• cín - byl zásadní pro výrobu bronzu, zejména v raném středověku. V Evropě byly významné doly na cín například v anglickém Cornwallu.
• zlato - bylo ceněným drahým kovem, ale jeho těžba byla omezená a naleziště byla méně častá. Hlavní zlaté doly se nacházely například v Karpatech nebo na Balkáně.
• rtuť - byla těžena v menší míře, ale byla významná pro alchymii a také pro získávání zlata a stříbra pomocí amalgamace. Hlavním evropským nalezištěm rtuti byly doly v Almadénu ve Španělsku.

 Těžba těchto kovů byla technologicky náročná a vyžadovala značné úsilí, což vedlo k rozvoji hutnictví a kovářských technik. Význam kovů byl nejen praktický, ale také symbolický - drahé kovy jako zlato a stříbro měly zásadní roli v ekonomice a byly symbolem moci a bohatství.

Limity rozpouštění v Lučavce královské

Existuje proces, terý nás dostane do jádra kovů?

Dostat se "do jádra" kovu, tedy k jeho atomovému jádru, je mimo rámec běžné chemické reaktivity, jako je rozpouštění pomocí kyselin.

Chemické procesy, včetně použití Lučavky královské, působí pouze na elektronové obaly atomů, což vede k tvorbě iontů, nikoliv k zásahům do samotného jádra.

Chceme-li "nahlédnout" do jádra nebo s ním pracovat, musíme se přesunout z oblasti chemie do oblasti jaderné fyziky a nukleární chemie. Některé z těchto procesů zahrnují:

Jaderné reakce - pro zásah do jádra je potřeba bombardovat atomy částicemi s vysokou energií (např. protony, neutrony, alfa částicemi). Tento proces vyžaduje zařízení, jako jsou urychlovače částic nebo jaderné reaktory. Taková reakce může způsobit rozpad jádra nebo transmutaci kovů.

• • Transmutace kovů probíhá tak, že měníme počet protonů v jádře atomu. Počet protonů v jádře totiž určuje druh prvku periodické tabulky prvků.
  • Příklad: prvek zlato obsahuje 79 protonů, prvek rtuť obsahuje 80 protonů. Když bychom rozbili jádro atomu rtuti a "vyšoupli" z něj jeden proton, dostaneme zlato. 
  • Nebo naopak: máme platinu s 78 protony v jádře. Když bychom rozbili jádro atomu platiny a "vsunuli" mu tam jeden proton navíc, dostaneme zlato.
  • My už umíme rozbít jádro atomu, ale stále těžíme zlato a lithium.
• Umíme pomocí obrovské energie rozbít jádro atomu, abychom pak tou energií ohřáli vodu na páru a roztočili lopatky turbín, abychom zase vyrobili energii - a přijde nám to logicky v pořádku. Jako vážně? To znamená, že století páry neskončilo! Parní lokomotiva jezdí na páru, která je vyrobená hořením uhlí. Tepelná elektrárna vyrábí páru pomocí spalování také. Vodní elektrárna roztáčí turbíny vodou rovnou. Parní elektrárny opět spalují uhlí. No, a my používáme rozbití atomového jádra stejným způsobem - na ohřev vody na páru.

Radioaktivní rozpad - některé prvky přirozeně podléhají radioaktivnímu rozpadu, během kterého jejich jádra samovolně emitují částice a mění se na jiné prvky. Tento proces však nemůže být "řízen" rozpouštěním či chemickými reakcemi.

Jaderná fúze a štěpení - při fúzi se spojují jádra lehkých prvků (například vodíku) za vzniku těžšího jádra. Naopak při štěpení se těžká jádra (jako u uranu) rozdělují na menší části. Ani jeden z těchto procesů však nezasahuje běžné kovy jako zlato nebo měď.

Neutronová aktivace - při ozařování neutrony může kovové jádro zachytit neutrony a stát se radioaktivním, což může vést k jaderným změnám v jeho struktuře. Tento proces se využívá například při vytváření nových izotopů.

Vstup do atomového jádra a jeho manipulace jsou proto záležitosti vyžadující obrovské množství energie a speciální vybavení.