Móda ve znamení Berana
"V beranu je již skutečný konec té existenciální fascinaci Světlem jako takovým. Slunce konečně začíná vyhřívat naše zimou ztuhlé kosti. Nečekaně příjemně nemrazivě vlhký vzduch nás vyžene z našich tak už nesnesitelně okoukaných zimních útočišť, z těch temných kinosálů, nočních klubů a od umaštěných klávesnic. Jaro. Lesk té skutečné STAR poslal do zadních lavic béčkové seriály s kašírovanými reklamami.
Včelí královna usedla do svého úlu a Beran se rozeběhl do světa hledat nektar. Zvířecí instinkt tisíckrát spolehlivější než nejnovější model BMW. Zatmění v hlavě a krev v srdci.
Světlo v Beranu je jasné, až příliš jasné, oslepuje, je jako laserový paprsek, jako světelný meč v Hvězdných válkách. Oslněni mhouříme oči, netroufneme si dívat se příliš dlouho do Beraního Slunce. Utíkáme očima do stínu, který se zdá proti ostrému světlu pořád tak důvěrně temný. Jako bychom se báli pustit se bez možnosti návratu do Světa, do Světla, jako bychom se báli opustit naše vybydlené, ale tak důvěrně známé zimní kutlochy.
Beran ale musí. Musí stejně, jako musí pampeliška prorazit něžným poupětem betonový chodník. Jako musí vyrazit do Světla ti první odvážlivci, první lístečky, kočičky, jehnědy a takové to jarní chmýří. A Světlo jako by na ně čekalo. Rozlije se s rozkoší po těch natřesených duchnách, konečně osvobozených ze strohých Saturnských chapadel a obalí každého odvážlivce do sebe sama. Každá kočička je malý lampiónek, každý nový lísteček dostane svojí malou kýčovitou svatozářičku.
A jednoho dne osvítí sluneční paprsek i naší bezdomovecky zabordelařenou duši a my s nadějí a důvěrou začneme klopýtat Beranovou prošlapanou pěšinkou snad už konečně domů."
Alexandra Lechovská
