část. 1. 

ŽIŽKŮV VOJENSKÝ ŘÁD 

Žižkův proslulý vojenský řád vznikl pravděpodobně na jaře 1423 na ustavujícím sněmu bratrstva Menšího Tábora, který se uskutečnil v uvedeném roce v Německém Brodě.

Byl jakýmsi manifestem programovým prohlášením nového vojensko-politického uskupení a je ho podoba byla samozřejmě dána celou tehdejší politickou situací v Českém království.

V jeho úvodu jsou citovány 4 pražské artikuly, jež představují ideologickou základnu bratrstva. Jsou v nich především vysvětleny základní principy, z nichž nové bojové uskupení vychází a vysvětluje všem, kdož chtějí naslouchat, proč je nové bratrstvo spolkem bojovým, nikoliv pouze učeným, byť v jeho řadách jsou zastoupeni i jak duchovní, tak i světští intelektuálové.

Vysvětluje, že nejde o kořist a nabytí majetku, nýbrž o náboženskou svobodu a ochranu království. Tím se Žižkův válečný řád podstatně lišil od tehdejších, běžných, vojenských řádů, jež byly jakousi příručkou pro žoldnéřské armády, či pro zbrojní družiny jednotlivých feudálů.

Text samotný byl až na zmíněné pražské artikuly poměrně stručný. Obsahoval celkem 12 článků, v nichž především zmiňoval nutnost kázně „božích bojovníků“.

V 5 článcích formuloval jasně a nekompromisně požadavky disciplíny při plnění bojových úkolů za pochodu, v poli a ve stráži – požadoval např. povinnost dodržovat pochodový pořádek, neopouštět jednotku, zakazoval samostatné individuální ubytování jednotlivých bojovníků atd.

Další 3 články se zabývaly otázkami morálky, mravnosti a pořádku v bojových oddílech. Pod nepřísnějšími tresty byly zakázány rvačky, hádky, neposlušnost vůči nadřízeným, hraní hazardních her o peníze, opilství, promiskuita, atd.

Zvláštní články se zabývaly problematikou dezertérů, zacházení s nimi, v případě jejich dopadení ( jediným trestem za dezerci byla smrt ) a způsoby spravedlivého rozdělení kořisti.

V této souvislosti Žižkův vojenský řád označuje tzv. „ plundréře“, tedy na vlastní pěst rabující vojáky za obzvláště těžké zločince.

Další článek ukládá povinnost husitským kněžím,sloužit mše před bitvou a zavádí též povinnou modlitbu před bitvou pro každého vojáka, aby si tímto připomenul, že je „božím bojovníkem“ a kromě odvahy nabyl i duchovní převahy a sebevědomí.

V husitských „polních obcích“ panovala tak tvrdá kázeň,nesrovnatelně vyšší než u běžných feudálních armád té doby. Disciplína a politika „ železné pěsti“ však byla základním předpokladem bojových úspěchů při vedení kolektivních bojových akcí, kdy sehranost jednotlivých druhů vojska byla základní premisou a představovala základ celého husitského vojenství.

Z Žižkova vojenského řádu lze uceleně a jasně vyčíst tyto základní premisy nového typu středověké armády na našem území (to lokální označení jen na okraj – pochopitelně bychom mohli diskutovat např. o bojových úspěších švýcarské pěchoty svobodných sedláků, kteří poráželi rytířské jezdectvo již cca 100 let před husity – ale to je trochu jiná historie – poznámka autora).

Tak tedy –

premisa první: ztotožnění se s učením Mistra Jana Husa, tak jak bylo interpretováno husitským duchovenstvem;

premisa druhá: nesmlouvavý postih provinilců drakonickými tresty, především ztrátou hrdla

premisa třetí: tresty se vyměřovaly podle povahy skutku, nikoliv podle třídního původu provinilce.

Pro rodilého feudála byly tresty stejné jako pro bývalé nevolníky a podané, pro duchovní osoby stejně jako pro světské (ba co víc, pro duchovní osoby byl zpravidla jediný trest smrti – upálením zaživa – přičemž husitskou specialitou bylo poněkud technologicky nestandardním způsobem výkonu této popravy – upálení zaživa v zabedněném sudu ! – poznámka autora).

Vojenský Žižkův řád na několika místech doslova praví :

Cit. „ ….nižádných osob nevyjímajíce ze všech stavuov, mužského i ženského pohlaví,….páni, hejtmané, panoši, rytíři, měšťané, řemeslníci i robotězi“.

Str. 314 – Toulky českou minulostí – díl 2.

V dobách,kdy bylo běžným pravidlem, že feudál mohl svou vinu napravit peněžitým trestem  (i v případě vraždy), byl trestní postih feudálů uvnitř husitského bratrstva událostí (nejen) po právní stránce naprosto převratným.

(Asi tolik jako když dnes „komunistické“ Číně popravují veřejně i neveřejně činovníky vládnoucí třídy a samotné vlády za prokázanou korupci – na rozdíl od evropské „ plně etablované demokratické“ společnosti.)

Tolik k samotnému programu husitských polních obcí a k Žižkovu proslulému vojenskému řádu.

 Carloman

Závist 29.7.2011 

V článku byly použity informace a citace ( v kurzívě ) z níže uvedené publikace – viz Prameny.

Ostatní text je textem autora a je výhradně určen pro web taniassecret .

Prameny: Petr Hora - „Toulky českou minulostí „ – díl 2. – vydavatelství Práce, rok vydání 1991