Jiří Hrzán

Povolání: Herec
Datum narození: 30.3.1939
Místo narození: Tábor, Protektorát Čechy a Morava
Datum úmrtí: 24.9.1980
Místo úmrtí: Praha, Československá socialistická republika
Znamení: Beran

Zdroj obrázku: http://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/9292/neslavne-odchody-slavnych-svet-opustili-dobrovolne.html

Životopis
Jiří Hrzán, český herec, jedna z nejosobitějších hereckých postav českého herectví sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, přišel na svět 30. března roku 1939 jako syn známého táborského zahradníka.

Již od mládí je Hrzán náruživým příznivcem sportu – věnoval se atletice, nejbližší disciplínou mu byly běhy na středních tratích, jeho osobní rekord byl 1,58,0 min., kromě atletiky hrál hokej, házenou, volejbal a především fotbal - dlouhá léta nastupoval jako záložník za fotbalový klub Amfora, klub tvořený herci a zpěváky.

Co je týče Hrzánovy profesionální herecké kariéry, Hrzánova cesta k divadlu a na filmové plátno nebyla snadná - Jiří Hrzán v mládí neuměl říkat "ř" a kromě toho trpí řečovou vadu (koktavostí).

Nicméně, vada nevada, Jiří Hrzán se divadelnímu a filmovému herectví věnoval - když se pak v letech 1964-65 formuje složení pražského Činoherního klubu, stává se Jiří Hrzán vedle Jana Kačera, Jiřího Kodeta, Petra Čepka, členem nového souboru.

Na scéně Činoherního klubu „dospěl“ pak Jiří Hrzán ve vynikajícího herce - z těch nejznámějších rolí jsou to např.: Dobčinskij ve hře "Revizor" N. V. Gogola, Halibut ve hře S. O´Caseyeho "Penzión pro svobodné pány", Cyr v Machiavelliho dramatu "Mandragora" atd.

Ve filmu začal Jiří Hrzán pod vedením režiséra J. Krejčíka - prvním Krejčíkovým filmem, v němž se objeví, se stal film "Svatba jako řemen" z roku 1967, kde ztvárnil roli ženicha, jenž je se svými kamarády obviněn ze znásilnění. Ženich je přitom v této hře pouhou figurkou, která ale Hrzánovým herectvím získává na přesvědčivosti.

V dalším Krejčíkově filmu, a to ve filmu "Penzión pro svobodné pány", který vznikl ve stejném roce jako "Svatba jako řemen", tedy v roce 1967, a jenž byl adaptací stejnojmenné divadelní inscenace téhož režiséra v Činoherním klubu, hrál Jiří Hrzán mladíka Halibuta, který se v noci rozjařen vrací do svého pokoje, kde má ovšem jeho přítel Mulligan (J. Abrhám) dámskou návštěvu (I. Janžurová).

Krejčík ve svých filmech velmi dobře využil osobitý Hrzánův herecký talent a umožnil mu v obou filmech doslova excelovat, přičemž zároveň využíl i jeho tělesných dispozicí, zužitkoval beze zbytku naivně dětských rysů jeho tváře a zejména - z jeho řečového handicapu udělal dokonce přednost.

Podobně jako Krejčík pak k Hrzánovi jako herci přistupují i další dva režiséři - Václav Vorlíček a Oldřich Lipský. Hrzánův Stuart Hample z Vorlíčkova filmu "Pane, vy jste vdova" (1970) je plachý a nesmělý a má co dělat, aby se i v té nejkratší větě nezakoktal, Vorlíček narozdíl od Krejčíka, který Hrzánovu koktavost halí do hávu opilosti, není k Hrzánovu nedostatku tak ohleduplný a odhaluje ho naplno. O něco citlivěji pak s Hrzánem pracuje ve filmu "Slaměný klobouk" (1971) O. Lipský - Hrzánův žárlivý Bobin v tomto filmu uplatnil i svoji atletickou průpravu, film je plný přesunů z místa na místo a vše se odehrává v bláznivém tempu.

V první polovině sedmdesátých let se pak Jiří Hrzán objevoval i ještě v dalších úspěšných komediích - nejprve ztvárňuje postavu snoubence Michala v Podskalského filmu "Drahé tety a já" (1974), kde kromě hraní i zpíval, a pak je tu film "Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách" (1974, V. Vorlíček), kde si zahrál menší roli vodnického nápadníka, jménem Thomas.

Kromě rolí komediálních, či tragikomických, je třeba si připomenout i dvě výtečné Hrzánovy role vážné laděné.
První v Polákově filmu "Nebeští jezdci" a druhá v Renčově snímku "Hlídač".

Druhá polovina sedmdesátých let už pak znamenala Hrzánův pozvolný ústup ze slávy - normalizace společnosti po srpnu 1968 a následném nástupu G. Husáka (viz Husák, Gustav) k moci se začíná Hrzána týkat zejména tím, že jsou stahovány hry, v nichž vystupuje. V roce 1976 pak přichází Hrzánův konec - po incidentu, při němž spadne z římsy jednoho ostravského hotelu, mu není prodloužena smlouva v Činoherním klubu a on se tak ocitá bez angažmá - do budoucna se divák s Jiřím Hrzánem setká už jen v pokleslé zábavě a to zejména při televizních nebo zájezdových estrádách.

V posledních dvou letech života se u Jiřího Hrzána stále více objevuje náklonnost propadat alkoholu a v roce 1980, 24. září, pak tragicky umírá, po pádu během amatérské lezecké exhibice a to ze stěny domu,v Ladově ulici, na Praze 2.
 

Z jeho potomků se herectví věnuje pouze dcera Barbora, vystupující jako Bára Hrzánová.

Zpracoval: Carloman