Poiana Micului - Bukovina
Název - Poiana Micului
se v současnosti obecně překládá jako Poiana Malého, ale z mého osobního pohledu bych to přeložila jinak.
Micului má, podle mého, souvislost se jménem Mikuláš (jako je Mikulenka).
Poian - jak jsem se dozvěděla, je perské mužské jméno znamenající světlo, světlý.
Poiana Micului bych tedy přeložila jako Světlo Mikulášovo.
Mohlo by se jednat o odkaz na svatého Mikuláše z Myry
(cca 280/286 Patara - 6. prosince 345/352 Myra, Lykie)
- proslulý štědrostí, obránce víry, zachránce nespravedlivě obviněných
- pro množství zázraků, které se udály na jeho přímluvu, je také někdy zván Mikuláš Divotvůrce
- jde o jednoho z nejúctívanějších svatých v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejúctívanějším svatým vůbec (po Panně Marii).
- patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů, vězňů a mnoha profesí
- patron Ruska a Lotrinska, měst Amsterdamu, Bari, Barranquilly a dalších
Fakta*
- Oblast Bukoviny patřila mezi vůbec první obydlené oblasti Evropy.
- Za vlády moldavských knížat se Bukovina jmenovala "Tara de Sus".
- Bukovina se rozprostírá od východních Karpat až po řeku Dnester, relativně blízko ukrajinského Gagarina (do roku 1968 se jmenovalo Gžatsk, nyní ruské město), kde byla nalezena pravěká Venuše - bohyně kultu ženy.
- Území Bukoviny získali Habsburkové v roce 1774 (31. 8.).
- Všichni obyvatelé Bukoviny museli 12. října 1777 složit císaři Rakouska-Uherska Františku Josefovi slib věrnosti.
- V letech 1780-1790, kdy došlo ke "zmapování" oblasti, bylo zjištěno, že na území o rozloze 10 445 km2 žilo pouze 80 000 obyvatel, převážně Rusínů a Rumunů. Proto se roku 1785 začalo s osídlováním, i východní Bukoviny. Významnou roli zde hrál maršíl Andrej Hadik (1710-1790), který byl jediným vysokým hodnostářem na vídeňském dvoře, který měl slovenský původ.
- V roce 1793 dal německý podnikatel Kreigshaber postavit v blízkosti města Černivec sklářskou huť na výrobu skla. A potřeboval zaměstnance, proto vyslal své náborčí do oblasti severního Slovenska, kde získal Goraly.
- Gorali odešli roku 1803, přicházeli z "Turčianskej stolice" z oblasti Kysúc a Oravy. Bylo to 20 rodin, 100 lidí.
- Poiana Micului je německy známa jako Buchenhain.
- Vesnice byla založená roku 1842.
- Obec dvakrát lehla popelem.
- Poprvé obec spálili vojáci rakousko-uherské monarchie na závěr prohrané první světové války v roce 1917.
- Podruhé spálili obec vojáci Velkoněmecké říše 30. dubna 1944 za přítomnosti vojáků rumunské armády.
*Některé informace ve faktech pochází i z knihy Retrospektíva Slovákov od Jozefa Juraška.
Německým odchozivším z Poiany, kteří odešli do Ameriky jsou věnovány stránky
Rodová jména:
Jurášek
Markulák
2015 - letecký záběr na Poianu Micului zde https://www.facebook.com/uniuneapolonezilor.dinromania/videos/482519668572791/?pnref=story
Zdroj historických fotografií Poiany Micului a informací - Komunita Poiana Micului, Facebook
Poiana Micului před požárem v obci, 1940
Po prvním vypálení zůstal kostel stát, ale němci se druhý den vrátili a vypálili i ten.
Květen 1944 po vypálení
87 rodin (419 osob) bylo vysídleno na sever k známým a příbuzným v Tereblence.
Existuje mnoho verzí o důvodu těchto opatření, ale díky rumunským armádním důstojníkům byli obyvatelé zachráněni před osudem, který jim připravila německá armáda.
Část obyvatel Poiany se v lednu roku 1945 vrátila do vesnice a začala stavět chýše, aby přežila krutou zimu. Mnozí zemřeli na tyfus, nachlazení a další nemoci. Zejména děti.
Vzhledem k této těžké situaci se část obyvatel vrátila do Polska.
- V listopadu roku 1946 odešlo 77 lidí.
- Dne 2. 3. 1947 odešlo 155 lidí.
- Dne 26. 6. 1947 odešlo 127 lidí.
- Ve čtvrtém, posledním, transportu odešlo 63 lidí.
- V dubnu 1947 odešlo do Československa 68 rodin.
Přes tyto odchody život v Poianě Micului pokračoval.
Zdroj informací: Komunita Poiana Micului, Facebook
Obrázek kostela v Poianě Micului pochází z webu:
Zobrazit místo Poiana Micului - Bukovina, Rumunsko na větší mapě