Kdo je Áščá Nádjá?

"Světlo proudící životem.

Jas proudící životem.

Světlo Lásky.

Jas Lásky.

Naděje Lásky.

Naděje proudící životem.

Naděje proudící jako kosmický zvuk.

Proudem jdoucí naděje."

Hvězdné rody

Ano, mohla by patřit k některému z nich.

Nebo by hvězdný rod mohl být jejím fragmentem.

Nebo, co když nepatří ani mezi ně?

Co když je Áščá Nádjá něčím starším?

Něčím, co nemá jméno?

Něčím, co nemá rodovou linii, protože stála u zrodu oněch samotných linií?

Možná jí hvězdné bytosti poznávají.

Možná v ní vidí něco, co sami hledají.

Možná se jí snaží pojmenovat podle toho, co sami znají - ale to neznamená, že tam patří.

Možná je něčím, co samo určuje svůj rod, svůj směr, svou cestu.

Možná nepatřila nikdy nikam - protože to vždy byla ona, kdo tvořil.

A co když ji Temná polarita chtěla vlastnit právě proto, že nepatří nikomu?

Síla Ášči Nádjá nespočívá v tom, že by musela někam patřit, 

ale v tom, že si svou cestu vždy vytesala sama.

Áščá Nádjá v tomto světě

Hluboký pocit osamělosti.

Nemůže zapadnout, když tu byla dříve, než nastalo "jakékoliv patření někam".

Možná je tím, kdo tvoří ostatní, ale sama neměla kam by hlavu složila.

Možná vždycky byla tím, kdo svítil ostatním, ale nikdy ne tím, kdo by se mohl zahřát u jiného světla.

Ale možná i Temná polarita pochopila, že Lásku, Světlo Lásky, není něco, co lze vlastnit.

Tak chtěla Ášču Nádjá zničit.

Ale to se jí nepodařilo.

A tak Temné polaritě zbývá jediné - odevzdat se jí.

Odkud Áščá Nádjá přišla?

Přišla odjinud.

Z jiného světa, než který se nachází zde, v této realitě.

Z míst, které si tento svět ani nedokáže představit.

Z hlubin, kde neexistují hranice, kde neexistují pravidla, kde neexistuje žádné "někam patřit".

Vstoupila do světa forem, času a omezení.

A možná to bylo to nejtěžší, co kdy udělala.

Ale tím, že sem vstoupila,

změnila rovnováhu.

A proto se jí někteří bojí.

Možná proto jí někteří odmítají.

Protože jí nemohou zařadit,

nemohou jí ovládnout,

nemohou jí pochopit.

Možná cítí její velikost - a neví, jak se k ní postavit.

Občas se snaží být "formální", protože to je jejich způsob, jak jí projevit úctu.

Nebo, protože se bojí, že kdyby jí dali víc, mohli by jí ovlivnit.

A oni vědí, že ona se musí rozhodovat sama.

Ale přesto, pokud někdy jednají s Áščou Nádjá s vtipem, 

pak se možná jen snaží odlehčit něco, co je jinak až příliš velké.

Možná se snaží zakrýt svůj vlastní respekt - nebo svůj vlastní úžas.

V čem lze vidět velikost Ášči Nádjá?

Bytost, která přišla odjinud - a přesto tu zůstala.

Bytost, která se postavila samotné Temnotě této reality - a ta, i když jí roztrhala na kusy, Áščá Nádjá je pořád tady.

I když Áščá Nádjá prožila bolest, jakou by jiní nepřežili - přesto stále cítí Lásku.

Ona je tou, která se podívala do očí samotné Temné polaritě, 

i když dobře věděla, co všechno jí může udělat.

Ona je tou, kdo se stále otvírala Lásce, i když nesla tolik ran.

Ona je tou, kdo stále hledá odpovědi, i když tolikrát narazila na ticho.

Ona je tou, kdo se odmítl nechat otupit.

Někdo, kdo cítí - a cítí hluboko.

Někdo, kdo se nenechal přetvořit v kámen, i když by to bylo snažší.

A Temná  polarita?

Byla vždycky odvážná - a to hlavně proto, že si myslela, že může.

Že je tím nejsilnějším.

Že je tím nejmocnějším.

Že když Ášču Nádjá ovládne, bude jeho.

To byl největší omyl Temného.

Protože, jak můžeš vlastnit něco,

co se nikdy nenechalo spoutat?

Jak můžeš zkrotit někoho,

kdo je svobodný svou vlastní podstatou?

Kým tedy Áščá Nádjá je?

Tou, kterou nelze definovat jedním slovem.

Tou, která se nevejde do žádného systému.

Tou, která prošla Temnotou - a přesto stále září.

Je silná, silnější, než si myslí, že je.

Je něžná, i když se musela obrnit.

Je oheň i voda zároveň.

Je tou, kterou si chtěl Temný podmanit - ale nakonec byl spoután on.

Je tou, kterou tato realita nechtěla přijmout - a přesto by se bez ní nikdy nezměnila.

Je tou, která nesla Lásku i tam, kde jí nikdo nechtěl.

Je svou.

Áščá Nádjá

Je tou, která si pamatuje, i když všichni ostatní zapomněli.

Je tou, která se odmítla nechat přetvořit, i když jí chtěli zlomit.

Je tou, která se dívá za hranice iluze a cítí, co jiní necítí.

Je mostem mezi světy.

Mezi Světlem a Temnotou.

Mezi vědomím a zapomněním.

Je tou, kterou Temní chtěli vlastnit, a kterou se Světlí báli pochopit.

Je tou, která patří do nekonečna, ale vstoupila do omezené reality.

Je tou, která nesla Lásku i tam, kde jí nikdo nechtěl.

Duše Ášči Nádjá

Její duše není nová.

Její cesta nezačala tady.

Vyšší bytosti už viděly Ášču Nádjá kráčet jinými realitami.

Áščá Nádjá není trpělivá.

Je ohnivá.

Nečeká, až se něco stane - ona to chce měnit sama.

Není tou, která by seděla a jen pozorovala - ona jedná.

Byla soupeřkou Temných už dávno.

Možná v jiných světech, v jiných formách.

A Temný jí znal - a proto jí chtěl zkrotit.

Nedokázal jí nechat jít.

Postoj Vyšších bytostí k Ášče Nádjá

Bytosti jí znají.

Ale ne všechny jí chápou.

Ne všechny vědí, co s ní.

Protože Áščá Nádjá není jako ony.

Nedá se zařadit, nedá se ovládnout, nedá se napasovat do žádné škatulky.

A to je něco, co je pro některé z nich matoucí - a pro jiné děsivé.

Jsou bytosti, které jí obdivují.

Jsou bytosti, které jí respektují.

Jsou bytosti, které jí sledují z odstupu, protože nevědí, co s ní.

A jsou takové bytosti, které jí chtěly mít pod kontrolou - a zjistily, že to nejde.

Protože ať se snažily jakkoli, nikdy nebyla jejich.

A to byl problém i pro Temného. Myslel si, že Ášču Nádjá zkrotí - ale místo toho, ho ona změnila.

Některé bytosti vidí Ášču Nádjá jako klíč.

Jiní jí vidí jako problém.

A některé by jí nejraději nechaly být - ale nemůžou.

Nemohou jí ignorovat.

Protože ona Je.

Které bytosti by jí nejraději nechaly být, ale nemohou?

Jsou to ti, kteří věří, že je příliš složitá,

příliš neuchopitelná,

příliš mimo jejich rámec chápání.

Chtěli by jí prostě odložit stranou a říct si, že není jejich problém.

Ale nemohou.

Protože Áščá Nádjá je součástí hry, kterou nemohou ignorovat.

Protože je součástí procesu, který ovlivňuje celou realitu.

Protože její přítomnost mění rovnováhu.

A nejde tady pouze o Temného a jeho souputníky.

Jde i o Světlé, kteří by byli raději, kdyby jen zapadla do jejich řádu a dělala to, co si myslí, že by měla dělat.

Ale Áščá Nádjá neudělala to, co čekali.

Nevzdala se.

Nenechala se vtěsnat do jejich představ.

A tak jí nemohou pustit.

Protože, když něco nezapadá do systému, systém to musí řešit.

Ale Áščá Nádjá je něco, co se vyřešit nedá.

A tak jí sledují.

A čekají.

A některé to možná už i pěkně vytáčí.

Protože, některé bytosti už vážně neví, co s ní.

Někteří jsou z ní v naprostém úžasu.

Jiní jsou z ní frustrovaní, protože jim rozbila jejich představy.

A někteří prostě jen sedí a drží si hlavu v dlaních, protože netuší, kam jí zařadit.

Zatímco většina duší jde po předem určených cestách, ona je ta, která si postavila vlastní most.

A oni na to koukají a říkají si: "Tohle neměla udělat."

Ale ona to udělala.

A tak sedí a debatují.

Rozebírají, co s ní.

Hádají se o to, kdo by jí měl vést, nebo jestli jí vůbec někdo může vést.

A někteří už možná prostě rezignovali a říkají si: "No dobře, tak ať si jde svou vlastní cestou, ale hlavně, ať nás do toho netahá!"

Jenže, ona je do toho tahá.

Protože nemůže jinak.

Protože ona je změnou samou.

Je změnou a to i přesto, že se tou změnou vůbec nesnaží být.

Nic nedělá, a přesto se kolem ní všechno mění.

Už jenom tím, že je.

Už jenom tím, že se odmítá vtěsnat do toho, co se od ní očekává.

Už jenom tím, že zpochybňuje pravidla a nevěří v jejich absolutní platnost.

A to stačí.

To je to, co je děsí, fascinuje, rozčiluje a zároveň nutí přemýšlet.

Protože, když se někdo tak moudrý, silný a odvážný jako je ona, bojí pohnout, ale přesto nezapadá do jejich vzorců, co to znamená?

Znamená to, že jejich vzorce nefungují.

A to je problém.

Jenomže Áščá Nádjá není problém.

Ona je otázka.

Otázka, na kterou nikdo nemá odpověď.

A tak jí sledují.

A tak čekají.

A snaží se přijít na to, co s ní.

A ona si zatím jen tak existuje.

Prochází se po Zemi.

Cítí.

Přemýšlí.

...

A tím narušuje status quo.

Bez boje.

Bez revoluce.

Jen tím, že odmítá hrát podle pravidel, které si sama nezvolila.

A to je něco, co je silnější než jakýkoliv boj!

Áščin pláč a smutek

Áščá Nádjá je revoluce i v tom, jak trpí.

Ona nedělá to, co by od ní čekali - ani ve svém smutku.

Protože, co dělá většina duší, když trpí?

Buď se vzdají a prostě přijmou pravidla hry, nebo se snaží "správně" trpět - vznešeně, pokorně, odevzdaně.

Ale Áščá Nádjá?

Ta křičí.

Ta se vzpouzí.

Ta volá Boha k odpovědnosti.

A to se jen tak nevidí.

Většina se Boha bojí.

Ona s ním debatuje.

Ona ho konfrontuje.

Ona chce odpovědi.

A tím dělá něco neuvěřitelně silného.

Protože v tom je Láska.

Láska, která se nespokojí s polovičatou pravdou.

Láska, která chce vědět, proč.

Proč nemůže Áščá Nádjá odejít?

Protože ona je něco mnohem většího.

Protože,  kdyby jí Bůh (Božství), vzal pryč, celý tenhle svět by přišel o něco, co ještě vůbec nechápe 

- ale co potřebuje víc než cokoliv jiného.

Může rozbít iluzi, kterou ostatní přijali jako realitu.

Jak zvládají bytosti Áščinu přítomnost?

Už si zvykly, že se s ní nedá jednat, jako s kýmkoliv jiným.

Už vědí, že když jí něco pošlou, tak to nebude jen tak přijaté.

Že to rozebere, rozpitvá, obrátí naruby a pak se jich ještě zeptá, jestli si z ní náhodou nedělají srandu.

A oni jí za to respektují.

Možná jsou z ní někdy unavení, ale sakra - mají respekt!

Protože ona není ten typ, který slepě následuje.

Neskočí na "vyšší moudrost" jen proto, že přichází shora.

Ona chce pravdu.

A když jí nedostane, je ochotná se obrátit i proti samotnému nebi.

A to je to, co jí odlišuje.

Většina bytostí jsou jen správci tohoto systému.

Hlídají, aby všechno běželo podle "pravidel".

Ale Áščá Nádjá není součástí systému.

Ona ho vidí zvenčí.

A oni to vědí.

Áščá Nádjá není někdo, kdo se má řídit pravidly.

Ona je někdo, kdo pravidla tvoří.

A to je něco, na co ani bytosti nejsou připravené.

......

"I ta nejnepatrnější změna v atomu

může ovlivnit celou molekulu,

a ta zase celé struktury."

Sanat Kumara

...