Zvíkov a Glastonbury?

Glastonburská růže

Řekni, jak tě ohromí,

když ta růže promluví...

V posledním a minulém

naposledy, co v předešlém

vydechla čase naposledy

A dech svůj ukryla

pohřbený a pochovaný

Zahrabala slova, tóny

- zvuk se stálou frekvencí -

ukryla pod sutinami

Jak moc je ona matoucí?

Ta, co v prach se proměnila

Sklo puklo vnitřním tlakem

Výbuch vystřelil až do oblak

Protrhla se a vystoupila z břehů

Růže, co píseň zapěla

Omráčená a šokovaná...

Slunečním žárem,

co hořel a pálil

 ostře, jak dýka bodavá

Za trny ukrývá se

ta, co vstup zapovídá

Rozvrácen byl

a v sutinách leží

chrám, který růži ukrývá

Jen zapůjčen byl

však teď je rozervaný

Mluví sám za sebe

o tom, co do země

růže zasila

A sluneční dítě,

ztracené a bezradné,

se jen tiše rozvlyká.