Posvátná geometrie - kruh, tanec atd.

Posvátná geometrie - kruh

Říká se, že v jednoduchosti je krása, ale lidé si často pletou jednoduchost s vyprázdněností.

Aby byla jednoduchost tím, čím opravdu je, tedy: plností, celkem, vším, pak v sobě musí obsahovat Ducha, tedy obsah jako takový.

Jednoduchost bez obsahu je vyprázdněností, která se tváří jako elegance.

Jenomže, když neznáte obsah, nejste schopni jednoduchost pochopit, a to se přitom může jednat o jednoduché základy.
Když vám někdo onu jednoduchost ukazuje skrze základní pojmy, měli byste to jako gramotní lidé pochopit, protože za sebou máte základní školu. I kdyby vám to jasné nebylo, intuitivně byste měli chápat, co se ukrývá za pojmy jako jsou například kruh a trojúhelník.

Ze slov rovnostranný trojúhelník byste měli být schopni určit délku stran trojúhelníku, tedy to, že tento trojúhelník má všechny strany stejně dlouhé. Z pojmu rovnoramenný trojúhelník byste zase měli rozpoznat, že tento trojúhelník má stejně dlouhé dvě strany - tedy ramena, takzvané odvěsny. Nic jednoduššího už prostě není.

I když je přijetí stvoření našeho vesmíru vyjádřené v maximální jednoduchosti, tak možná právě proto je tak nepřijatelné a nepochopitelné. Jak by to mohlo být, tak prosté? To lidé nepřijmou.

Jsme zvyklí a naučení, že všechno musí být strašně komplikované a technické, složité a pochopitelné nejlépe matematikou z Matfyzu... Přece není možné tak ohromnou komplexnost našeho vesmíru popsat kruhy, trojúhelníky a prostými základními číslicemi od jedné do devíti. Natož, aby nám přitom, nedej Bože, stačilo sčítání a odčítání.

Sčítáním je proces, kdy nám z harmonie něco přebývá, a odčítání je proces, když nám do harmonie něco chybí. Sčítáním a odčítáním se pohybujeme v procesu, jako když hrajete na tahací harmoniku. A ten pohyb sem a tam vydává zvuk a tvoří hudbu.

Procesy sčítání a odčítání jsou tak procesy dokonalé, které můžeme urychlit nedokonalými procesy násobení a dělení, umocňováním a odmocňováním apod. Nedokonalými proto, že například dělit nemůžete všechna čísla beze zbytku. Odečítat však ano.

Buď chcete porozumět, nebo se chcete předvádět. A v tom je ukryté jádro pudla.

Opravdový, pravý a původní alchymista, který je odhodlán odhodit všechna dogmata lží a překroucených polopravd, tomu rozumí až do morku kostí. Může pak operovat v různých oborech, i kdyby ty operace probíhaly pouze na myšlenkové úrovni. Ale on porozuměl základu.

Vědci potřebují věci komplikované a nedovolí jiným oborům nahlédnout pod svojí pokličku. Oni a školy nás učí komplikovanému pohledu na svět, takže už neumíme porozumět zákonitostem. Díky nim a jejich erudovanosti jsme uvěřili, že celý svět byl stvořen náhodou a sám od sebe. A člověk vzniknul z opice a život vylezl z moře na břeh.

Nakonec věříme tomu, že někdo něco objevil nebo vymyslel náhodou - ono se to samo. Přitom důkaz má každý ve své domácnosti - ono se nikdy nic samo neudělá, nevypere, neuklidí nebo neuvaří.

Mozek západního člověka není schopen pochopit, že svět je tak dokonale promyšlený a propojený, že existuje základní vzorec, nebo že žijeme v simulaci, kterou někdo vytvořil.

A co hůř! Západní člověk nepochopí, že vše může být vyjádřeno naprosto jednoduše a prostě.

Přece to nemůže být tak jednoduché?

Ale může.

....
Kruh

Nejdokonalejší a nejúplnější tvar je kruh.

Zobrazení kruhu najdeme například na obloze v podobě Slunce, které zná a vidí každý vidoucí pozemšťan. Dalším zcela jasně viditelným nebeským objektem je Měsíc - za úplňku dosahuje kruhového tvaru.

V přírodě u květin ho najdeme třeba u slunečnice, kopretiny, ale i takový plně rozvinutý květ růže dosahuje kruhového tvaru.

Zkuste si vhodit kámen do vody. Jakmile kámen dopadne na hladinu a zčeří vodu, rozběhnou se od místa střetu řada kružnic.

...
Proč, když mluvíme o geometrii, jí považujeme za důležitější než matematiku? Protože už i staří Řekové chápali geometrii jako stěžejní a matematiku jako její podobor. Matematika totiž z geometrie vychází, vznikla na jejím základu. Graficky je nejenom geometrie, ale i matematika, vyjádřená v Květu života.

Kruh, koule, je tedy základním tvarem, který při snaze o pochopení základního vzorce potřebujeme poznat.

Jeden kruh je jako první a zároveň jeden krok, který Stvořitel udělal na své cestě tvoření tohoto světa.

Ten první kruh a první krok je už vyjádřením času - protože ten krok už nějaký ten čas zabere, i kdyby to byla desetina vteřiny. Tato desetina už je vyjádřením času, jehož hodnota se dá měřit.

Dále je tento jeden krok vyjádřený úsečkou, která je ohraničená body A a B - tedy vytvořeným prostorem. Byť zatím pouze v jedné dimenzi.

A nakonec se při vytváření onoho jednoho kroku jedná i o činnost jako takovou - vyjádření samotného pohybu.

V podstatě jsme v tomto kroku propojili tři živly, které onen krok vytvořili.

Jak čas, tak prostor, ale i pohyb samotný, jsou vyjádřením něčeho, co bylo stvořené, co tedy již existuje a pomocí čínského pojmu bychom to všechno mohli nazvat společným výrazem „jang" - tedy mužskou silou, energií. Jang je vyjádřením hmoty, a hmota je tvořena časem, prostorem a činností.

Možná vám bude připadat, že toho kolem jednoho jediného kroku tolik nadělám. Ale máte-li děti, vzpomeňte si na onen památný okamžik, kdy vaše dítko udělalo onen významný první krok!

První krok je tedy první kruh při tvoření světa, první pohyb, první nádech.

A také první kruh Květu života.

Tanec

Lidé s kruhem pracovali také pomocí pohybu a hudby, vyjadřovali jím možná svojí radost a nadšení, možná uctívali boha nebo přírodu. Mohli to udělat kruhovým tance.

Moderní, současný člověk, stvořil tanec jiný, tak dokonalý, že patří mezi základní taneční dovednosti západního člověka.

Tím tancem je valčík.

Tanec je v podstatě vyjádřením stvořeného světa a vlastně i samotný svět tvoří.

Mluvili jsme o jednom kroku, jak vytvoří čas, prostor a činnost. Nyní si představte právě valčík. Když se pečlivě podíváte nebo si ho zatančíte, uvědomíte si, že se ve skutečnosti pohybujete v kruhu a zároveň po dráze trojúhelníku.

Dokonalost tohoto tance je navíc umocněna dvojicí partnerů, tedy mužského a ženského principu, původně ztvárněného mužem a ženou, kteří jediní dva spolu mohou zplodit dítě. Dva mužské principy a ani dva ženské principy to spolu v tomto stvořeném světě nedokážou.

Pohybujeme se tedy v dokonalé harmonii tohoto duálního vesmíru podle předem daného řádu.

Spojením všech těchto částí dohromady vznikne tanec představující život.

Z jiných videí o Posvátné geometrii už víme, že dva z poloviny překrývající se kruhy vytvoří vesicu piscis.

Kruh je možné vyjádřit řeckým písmem Pí, značící přibližnou hodnotu 3, 14.

Pokud jsme si vesicu piscis počeštili na „píču", která i ve skutečnosti vyjadřuje bránu - tedy z nezrozeného světa do světa zrozeného, kdy dítě při porodu přijde branou na svět, a vesica piscis je také takovou branou; pak i slovo a písmeno Pí a druhé Pí v člověku vytváří úplně stejné slovo.

Proč haníme takovýto posvátný symbol?

Od kdy jsme se naučili znevažovat to, co je v tomto stvořeném světě nejposvátnější?

Začalo to tehdy, když došlo ke zneužití posvátné sexuality? Kdy milování člověka s člověkem bylo odsouzeno do pouhé roviny sexu?

A přitom, kdy myslíte, že dochází ke stvoření světa za přítomnosti Lásky?

To by ovšem lidé museli chápat co to je opravdová a bezpodmínečná Láska.

Máme ty zázraky přímo před očima, ale učili nás se těm zázrakům vysmívat a nevidět je.

2024

Nastalo přelomové léto roku 2024. Budoucnost, na kterou jsme tolik čekali, je tady. Jenom vypadá jinak, než jsme si představovali. Tedy, přesněji řečeno, než si představovala jistá část obyvatel planety Země, ta, která doufala v mír a pokrok lidstva. K ničemu z toho však nedošlo.

Technologický pokrok nebyl dostatečně podložen duchovním vývojem lidstva.

Ale přeci jenom se něco konstruktivního stalo, protože se rozšířilo mezi tzv. západní civilizací povědomí o kvantové fyzice, jejíž duchovní podstatu už východ dávno zná. A kvantová fyzika je v podstatě mystika. Pokud jí chcete pochopit západním způsobem myšlení, nikdy jí neporozumíte.

Jak řekla Rowana z Havraspáru Harrymu Potterovi:
„Pokud to nevíš, nikdy to nenajdeš.
Pokud to víš, stačí se zeptat."

Tato průpovídka vypovídá o mnohém, než je pouhý diadém Rowany z Havraspáru.

Mnoho lidí, a to i díky filmovému Matrixu, pochopilo, že je docela dost dobře možné, že žijeme v simulaci. Tuto simulaci si nyní dokážeme dost dobře představit i díky počítačům, stejně tak už máme většinou povědomí o tom, co je počítačový kód a jak je tvořen. A známe i binární kód tvořený jedničkami a nulami.

Poznání počítačového světa nám pomůže i v případech podobenství, když se budeme pokoušet poznat náš stvořený svět.

O Tao a Posvátné geometrii jsem mluvila v jiném videu. Jenom připomenu, že vše je energie. A ta energie je utvářena myšlenkou, která samotná je energií také. Máme jemně hmotné energie i hrubo hmotné. Tyto energie nejsou černobílé, ale nachází se v rozsahu tisíců barev. Nejsou pouze jedničkou a nulou, ale ony jedničky a nuly tvoří ony barvy. Avšak bez Ducha, který tvoří a píše onen kód by nebylo nic stvořeno. Myšlenka prvotního Tvůrce a Stvořitele tak dává jasnější obrysy.

Připodobnila bych to ke stavbě domu. Nejdřív o domě přemýšlíte, studujete a hledáte vhodné materiály, velikost, barevnost, rozvržení místností... Pak třeba najmete architekta a svojí představu mu přednesete, on nakreslí plány. Nakonec najmete stavební firmu, která podle plánů nakoupí materiál a dům postaví. Hrubo hmotné skutečnosti domu tak nejdřív předcházela jemně hmotná myšlenková představa, která však následovala ještě něco jemnějšího - a tím byla vaše touha po domě.

Ti, kteří pracují s počítači, si to možná představí ještě lépe. Potřebují hardware - tedy samotný hmotný počítač, pak do něj potřebují operační systém a do něj nahrají programy a aplikace - tedy se jedná o software.

A tak je složen i člověk.

Tělo je hardware.

Duše je tvořena operačním systémem, který může vypadat jako u mimozemských civilizací - rozdíl je u Orioňana, Síriánce, Plejáďana, Androméďana apod. A do toho operačního systému nahrajete ještě potřebný software v podobě charakterových vlastností, ale třeba i libůstek, případně rodových vzorců - prostě čehokoliv, co si duše potřebuje zažít. Tohle je v podstatě software.

Tvůrcem je Duch, neboť všichni jsme Jedním. Ovšem onen Duch je rozdělen do malých částeček, které prožívají různé úrovně jak svého vlastního vývoje, tak určité míry svobody jako jednotlivé duše.
Tento popis člověka je pouhým připodobněním, jako v podobenstvích hovořil Kristus. Nejlépe každý udělá, když se nebude držet vzorců, které jsou platné u každého, ale bude hledat to, co je vlastní jemu. Na jedince mohou platit určité zákonitosti platné pro velkou část, či případně většinu populace, ovšem pak jsou tu ti, na které jako by neplatilo nic - jsou to jiné duše odjinud.