Archanděl Azraelitus

Existuje peklo?

Ne. Takzvané peklo - tento výraz nerad používám - nosí každá duše v sobě: je to stav, který si vytvořila sama.

...

Mluvme nyní o duši, která zabila vědomě, v nenávisti. 

Přijdu pro ni a odevzdám ji dál andělu strážnému.

Prohlédne si svůj život a vše, co se stalo, a tedy i vraždu, může znovu vidět a procítit. Tento čin blokuje její duchovní vývoj. V tuto chvíli se dále nedostane. Neustále je konfrontována s obrazy smrtícího činu. A to je pro ní peklem, chceš-li použít toto slovo.

Pokračuje to však dále. Duše se nyní může učit; svůj přečin by si měla skutečně uvědomit. Přitom často stojí tváří v tvář duši člověka, kterého usmrtila. Za účasti světelných bytostí probíhají usmiřovací rozhovory.

Jestliže se chce učit, nezavrhnou ji. Pokud se však učit nechce a nedbá na své duchovní průvodce, tehdy setrvá u jiných duší s podobnou vibrací zatížena obrazy svého vražedného činu.

Nikdo není souzen.

Všechno se odehrává v rámci duše. 

To takzvané peklo vězí v ní, hoří v ní, hlodá v ní skrze obrazy vraždy.

Záleží jen na ní, aby poznala, odpustila a vyvážila - to je zákon dávání a braní.

Peklo je tedy, jak si to správně vysvětlit, nejnižší vibrační duchovní úrovní, kde se druží stejné se stejným - vrazi, zločinci, násilníci, satanisté...?

Asi tak nějak.. Na základě své duševní zralosti by ses tam nedostal ani s tím neměl kontakt. Kdybys tam přece jen vešel, pocítil bys smutek, protože bys narazil na duše,  které se nechtějí učit a odmítají světlo, ačkoliv ho mají přímo před sebou. 

Vibrace, jež tam vládne, by se tě sice nedotýkala, cítil bys však hroznou tíhu podobně jako při návštěvě pozemské věznice či nemocnice. Když odtamtud vyjdeš, také se ti uleví. Rovněž tyto vibrace cítí každý. 

...

Existují i úrovně (duchovního světa), kde jsou například diktátoři a tyrani. Nemuseli být nutně zlí, tedy by vědomě páchali zlo. Vládli však brutálně, protože neznali jinou cestu, jak udržet obyvatelstvo v jednotě. Také tyto duše nacházejí sobě rovné.

Nejsou to však duše málo vyvinuté, vědomí některých bylo a je na poměrně vysoké úrovni. Neodolaly však moci.

Na těchto úrovních se mohou spolu učit a vyvíjet se dál.

A možná tam i zůstanou, dokud jim neodpustí i poslední duše, která pod nimi trpěla.

V závislosti na okolnostech může tento proces trvat dlouho.

Je tu ještě i další možnost.

Duše, jež byla dříve tyranským vládcem, dostane za úkol vládnout znovu, tentokrát však spravedlivě, nebo alespoň lépe. Když však navzdory nejlepším předsevzetím použije moc zase jen pro sebe a pak se vrátí, neobstála...

Dostane však novou šanci.

To je z pozemského hlediska často nepochopená hra života.

...

Temná část Stvoření je frekvence nízkého původu. Když se na to díváme pozemsky, znamená to, že pochází z nízkého zdroje.

Temná říše, říše stínů, je od světla velmi vzdálená.

Symbolem říše stínů je Lucifer, síla, jejímž úkolem je umožnit ti, aby sis uvědomil svou temnou část, abys tuto část osvětlil.

Tato síla, říkejme jí "luciferská síla" protože to není ani osoba, ani jednotlivá bytost, je od Božského vzdálená nejvíce; je to Božství, které se vzdálilo samo sobě.

Proto má luciferská síla Božský původ (pozn. to značí i její jméno - Světlonoš, i když je daleko od Božského, stále zůstává Božským).

Frekvenčně je však natolik vzdálená, že je již téměř bez dechu. Sotva ještě může dýchat.

A protože je od Božského pramene tak vzdálená, téměř ho necítí.

Zde je původ vašich válek - snaha roztrhat vás na kousky, to je luciferská síla v každém člověku.

Lucifera si nepředstavuj jako ďábla, hledej ho raději v oblasti pocitů na míle vzdálených od Božského bytí.

Proto je důležité zapálit v sobě světlo a luciferskou sílu vypudit, což znamená ponořit ji do světla. (Pozn. přesněji řečeno přijmout a uznat jí, uvidět jí. Jakmile něco popřeme, nepřestane to existovat, ale má to nad námi moc, kterou nemůžeme kontrolovat. Jsme z obou sil, a Temnota může být naší oporou v zádech.)

Tuto sílu, tuto temnotu, nosí v sobě každý.

Tak je Lucifer často zrcadlem duše v bytí, úšklebkem démona (pozn., který může zrcadlit naše falešné masky, a proto je cenný). Úšklebky démonů často zrcadlí vnitřní obraz.

Ďábel, jak ho popisují náboženství, Satan, neexistuje.

Ďábel jsi ty, kdykoli to chceš a připustíš, kdykoliv tuto sílu v sobě probudíš.

Znamená to, že když to nechceš, tak ďáblem nejsi. Je to otázka tvého rozhodnutí.

Je to polarita.

...

Poznámka: To znamená, že i duše ve fázi temnoty může najít světlo, bude-li chtít. Ale musí se rozhodnout. To rozhodnutí za ní nikdo jiný neudělá. Ale protože je těžké vidět světlo v tmách, pomůže jakákoliv jiskřička.

Je to přesně tak, jak se to odehrávalo v Harry Potterovi - když chceš vykouzlit Patrona, musíš vyvolat svojí šťastnou vzpomínku. Čím šťastnější, tím silnější.

Ale, co když už žádnou takovou vzpomínku nemám?

Tak se zkus zasmát.

Poslechni si nějaký dobrý vtip, který tě rozesměje.

Smích totiž opravdu pomáhá rozdmýchat světlo tam, kde už není vidět.

Stačí plamínek radosti, aby ta temnota už nebyla tak tíživá.