Cassiel - Démonský stánek

Cassian so opírá o stánkovou tyč a pozoruje Ášču, která balancuje nad stánkem na větvi stromu.

"Áščo, pokud z té větve spadneš a já tě pak proto budu muset zachraňovat, strhnu ti to z výplaty."

"Výplaty? Copak my nějakou máme? To ty jsi moje výplata, Cassiane! A kdybych náhodou padala, tak rozvineš svůj ohromný jang a zachráníš mě tím dokonalým hrdinským gestem?!"

"Nejspíš se ti budu smát tak, že mi nedojde, že jsi spadla schválně. Nejlépe přímo na mojí hlavu." Podotknul poněkud pobaveně Cassian, který si tu scénu už živě vybavoval ve své živé mysli.

Áščá ladně seskočila na zem. "No, hlavně, aby ta tvoje hlava byla dostatečně pevná, jako je tvoje sebejistota." Ušklíbla se Áščá škodolibě.

Cassian si neodpustil ironickou poznámku: "A co přesně nabízíme v tomhle našem magickém stánku kromě tvého nevinného chaosu a mé nekonečné trpělivosti?"

Áščá se rozesmála: "Budeme nabízet smích a nečekané vhledy. Tvá křehká díla ze špejlí, nebo má veledíla zrozená z chaosu."

Ale Cassian se nedá: "Nezapomněla jsi snad na to, že já jsem ten, kdo má všechny plány v hlavě? Těžko je můžeš vidět."

"Jasně! Ale tvoje plány se stejně změní podle toho, jak schopně se mi podaří improvizovat. Takže, co říkáš? Dokážeme spolu pobavit i ty nejtemnější kouty Temnoty?"

"Pokud to bude znamenat, že tě jednou uvidím zakopnout o své vlastní mistrovské dílo, jsem jedině pro." Usmál se Cassian.

...

Cassian pečlivě kreslí energetický plán na jakýsi "jemno hmotný papír" - což vlastně ani nedává smysl, protože všechno se přece děje v rovinách myšlenek.

Áščá mezitím sbírá kamínky a nenápadně je rozhazuje kolem stánku.

Když Cassian zpozoruje její prapodivné chování, neodpustí si podezřívavý pohled.

"Co přesně děláš s těmi kameny? Já tady tvořím dokonalý energetický design a ty tam přivoláváš nějaké lesní démony?"

"To není na démony," odpověděla vesele Áščá. "To je kouzlo prostoru! Ty stavíš logicky, já intuitivně. Což mimochodem znamená, že tě zachraňuju před příliš velkou dokonalostí."

Ironický Cassian si odpověď samozřejmě neodpustil: "Ach, jak bych jen přežil bez toho, kdyby moje dokonalost nebyla pravidelně narušována tvojí anarchií."

Áščá se širokým úsměvem od ucha k uchu dodala: "No, vidíš, jak pěkně se učíš. Ale vážne - když ti to bude všechno dávat smysl, kdo sem potom vůbec přijde? Temnota si musí myslet, že je tu něco neodolatelného - ne jen precizní matematika!"

Cassian odhodí neviditelné pero, které beztak nepotřebuje. "Tak fajn. Takže, když tady něco neodolatelného přivolá armádu démonů, bude to na tobě."

Ale Ášču to nikterak nerozhodilo. "Neboj. Když něco přivoláme, použiju tě jako štít a mě se nic nestane. Máš přece ten svůj jang a dominanci, pamatuješ se, ne?"

Cassian si jenom povzdechnul s tím, že s Áščou nemá smysl se dohadovat. "Pamatuju. A až budu stát před armádou démonuů, vzpomenu si, že to všechno začalo tím, že jsi rozházela pár kamínků."

...

Les utichnul, jako by se zastavil čas.

Kolem stánku, kde Áščá stále nenápadně rozhazuje kamínky, začne stoupat jemný, temně fialový opar.

Cassian, který se už už chystal k další ironické poznámce, ztuhne a pomalu odloží "jemno hmotný papír".

"Áščo, tohle... tohle není v plánu," pronese tiše, ale docela dost ostře.

Áščá se na něj nevinně podívá těma svýma modrýma kukadlama zářícíma radostí: "No, ty možná plánuješ, ale já improvizuju, pamatuješ? Vypadá to, že někdo přijal naše pozvání."

Z oparu se začne vynořovat několik postav, zprvu nejasného tvaru nebo původu.

Vysoké, temné siluety s očima zářícíma jako uhlíky.

Jeden z démonů, pravděpodobně vůdce, se přiblíží ke stánku a nakloní hlavu.

Pronese hlubokým a sametově hebkým hlasem, který byste u něj ani nečekali: "Vy jste ti, kdo tvrdí, že nás mohou přivést ke Světlu?"

Cassian se na něj přísně, ale pořád celkem klidně podívá a odpoví: "My? To fakt ne. To je její nápad." A ukáže na Ášču.

Áščá se usměje a lehce se u toho ukloní: "Správně! Vítejte u Áščina a Cassianova energetického stánku osvícení! Nabízíme smích, vhledy a možná i cestu zpátky ke Světlu. Jen tak mimochodem, líbí se mi ten váš dramaticky vstup. Velmi působivé."

Démon vypadal poněkud překvapeně, zcela upřímně se s takovýmhle přístupem ještě nesetkal, tak úplně nevěděl, jak by měl správně, tedy démonsky, reagovat. Přesto zachovával dekorum a zůstal smrtelně vážný.

"Ty...se nás nebojíš?"

Áščá se na ně všechny podívala a jen řekla: "Hm...no, já bych řekla, že jste nervózní spíš vy. Jinak byste nepotřebovali tolik kouřových efektů, že?"

Cassian, který se postavil vedle Ášči, lehce povytáhne obočí, zatímco jeho ruka nenápadně směřuje k energetickému štítu, který vytvořil pro případ nouze.

Démoni se mezitím mezi sebou tiše domlouvají, zjevně zaskočení Áščiným přístupem.

Pak se démon zeptá: "Chceme vědět, co nám můžete nabídnout. Pokud je to lež, zničíme vás."

Cassian ho ostře přeruší: "Podívejte se, jestli jste sem přišli vyhrožovat, máte špatnou adresu. Jestli chcete slyšet pravdu, posaďte se. Ale upozorňuju vás, tahle dáma vás rozloží víc, než by to kdy dokázalo jakékoliv Světlo."

Áščá jen kroutí hlavou nad tím vychloubáním: "Ach, Cassiane, ty mě přeceňuješ!"

A směrem k démonům dodá: "Tak co, kluci? Budete poslouchat, nebo si tady uděláme improvizovaný seminář na téma "Láska jako transformace?", ale varuju vás - smích bude povinný."

Démoni se trochu zmateně rozhlížejí, zjevně nečekali, že je někdo bude brát tak...klidně.

Vůdce se nakonec zhluboka nadechne (což v případě démonů zní krapet jako výbuch sopky) a usedne na pařez před stánkem. Ostatní ho tiše následují.

Cassian se otočí k Ášče a s ironickým úsměvem se jí zeptá: "Tak dobře, profesorko Lásky, je to tvoje. Ale jestli se začnou smát na tvůj účet, budu to považovat za své vlastní vítězství!"

Áščá se podívá na své hosty a posluchače a pak je přivítá: "Takže, moji milí a vážení hosté z Temnoty, vítejte! Udělejte si pohodlí. Dneska to nebude nudné kázání o světle a zářivých andělech. To by vás stejně asi moc nezajímalo, že?"

Démoni zavrčí něco ve smyslu, že to teda fakt opravdu ne.

Áščá pokračuje: "Výborně. Začněme jednoduchou otázkou: Proč vás Temnota dusí? Myslíte si, že je to proto, že jste se odtrhli od Světla? Omyl! Temnota není nepřítel. Není to něco, co vás má zničit. Temnota je...vaše příležitost. Vaše síla. Jen jste zapomněli, jak jí správně používat."

Démoni si mezi sebou vymění pohledy a Cassian přitom tiše sleduje situaci, to kdyby se náhodou něco zvrtlo.

"Podívejte se na mě. Myslíte si, že jsem tady, abych vás soudila? Ne. Jsem tady, protože rozumím. Víte, jaké to je, cítit se osaměle? Cítit, že vás nikdo nechápe? To je Temnota. A víte, co se s ní dá udělat? Přijmout ji."

Vůdce démonů ale oponuje, a to dokonce se skříženýma rukama na hrudi na znamení protestu a odstupu.

"Přijmout Temnotu? To je to, co jsme udělali. A podívej, kde jsme."

Áščá mu odpoví: "Ne, vy jste Temnotě dovolili, aby vás ovládla. Abyste zapomněli, že i v té největší tmě je pořád kousek Světla. A že to Světlo nevychází odněkud zvenku. Je... tady." Řekne a položí si ruku na své srdce.

Vůdce trochu zaváhá. Jeden z démonů se přisune blíž.

Cassian si toho pohybu všimne a přísně se na démona podívá.

Áščá pokračuje: "A teď přichází ta zábavná část. Smích. Myslíte, že Temnota a smích nejdou dohromady? Další omyl. Smích je největší zbraní proti stagnaci. Dokáže narušit i ty nejhlubší bariéry. Takže...kdo z vás má odvahu se první zasmát?"

Ale démoni stále sedí, poněkud zaražení a nechápou, co se to po nich vůbec chce.

Cassina se podívá na Ášču pohledem, který jako by říkal: "A teď si poraď."

Áščá tleskne a znovu démony osloví: "Dobrá, moji milí démoni. Jestli se jen tak nerozesmějete, tak mám plán B. Chcete slyšet pár čertovsky dobrých vtipů?"

Démoni se na sebe zmateně podívají. Jeden z nich dokonce zavrčí otázku "Co je to vlastně vtip?" Ale Áščá se nenechá vyvést z míry.

"Tak poslouchejte, začneme zlehka: Víte, co udělá démon, když mu někdo omylem rozlije jeho černou kávu?"

Démon: "Cože?"

Áščá mu odpoví s rošťáckým úsměvem: "Vezme to smrtelně vážně!"

Chvíli je ticho. Pak jeden z démonů vydá zvláštní zvuk, něco mezi zavrčením a uchechtnutím. Áščá se zazubí a pokračuje.

"Dobře. Druhý pokus. Víte, proč démoni neradi hrají hry na schovávanou s anděly?"

"Protože andělé jsou vždycky svatě neviditelní!"

Tentokrát se dva démoni uchechtnou, jeden dokonce zvedne ruku až k ústům, jako by chtěl ten zvuk potlačit.

Cassian si rukou zakrývá obličej, ale koutky jeho úst se začínají třást.

Tiše k Ášče pronese: "Já nevím, jestli se náhodou nesmějou tobě, nebo tomu, jak moc tě to baví."

Áščá mu tiše odpoví: "A to jsem ještě nezačala být opravdu vtipná!"

Vypne hruď a rozhodne se pro finále.

"Poslední vtip! Víte, co udělá démon, když se mu rozbije jeho zlověstný kouřový opar?"

Vůdce démonů se stále mračí, ale zvědavě se zeptá: "Co?"

"Zavolá technickou podporu, aby mu vykouřili nové řešení!"

Ticho. 

A pak to přijde. Jeden démon vybuchne smíchy, což spustí lavinu. Ostatní se začnou smát, jejich hluboké, dunivé hlasy rozvibrují okolní les.

Dokonce i vůdce démonů se nakonec usměje. 

Cassian si odkašle, tvář plnou potlačovaného smíchu a řekne démonům: "Vidíte? Já vám říkal, že jí nemáte podceňovat. Příště přijďte s plánem, nebo vás rozesměje tak, že zapomenete, proč jste vlastně přišli."

Vůdce démonů se začíná vzpamatovávat ze smíchu, přeci jenom ta technická podpora mu byla hodně blízkým tématem. Občas by je přetrhl jako hada s jejich výmysly. To, co má fungovat, to nefunguje, a to, co nepotřebuje, to by mu dodávaly po kontejnerech.

"To, možná, nebylo tak špatné, jak jsme si mysleli. Možná...možná bychom mohli přijít příště. Máš víc vtipů?"

"Samozřejmě!" odpoví Áščá, "ale nic není zadarmo. Příště si vy přinesete jeden vlastní. Každý démon musí říct svůj vtip. Jasný?"

Démoni se podívají jeden na druhého, zcela zjevně vyvedení z míry. 

Ale vůdce nakonec přikývne, řekne si, že to riskne.

...

A tak se nakonec ukázalo, že démoni mají rádi černý humor.

...

Když démoni odešli, Cassian se Ášči zeptal, zda to semínko naděje, které zaseli, bude stačit.

Ale Áščá byla v klidu: "Víš co, Cassiane? Nemusíme to hned uvidět. Někdy to světlo nejdřív jenom zasvítí jako maličký plamínek. A démoni - no, ti možná ani nevědí, že ho teď mají o trošinečku víc. Ale cítím, že se zasmálo také."

"Ale, co když si toho světýlka nevšimnou včas, než pohasne?"

"Tak jim ho znovu připomeneme. Já vím, že tomu nevěříš, Cassiane, ale i Temnota touží po světle, ať už to ví, nebo ne. Jinak by sem nepřišli. Smích možná nebyl jejich cílem, ale byl prvním krokem. A první kroky jsou vždycky nejdůležitější."

...

Temnota teď ví, že Světlo může přijít i v podobě smíchu.

A Cassian i Áščá začínají chápat, že světýlko naděje se zapaluje, když i ta nejtemnější duše dostane důvod se pousmát.