1. Cassielovy příběhy - Příchod Cassiana

5D skola byla místem, kde se světlo a vibrace propojovaly do jedinečné harmonie.

Stěny nebyly pevné, ale živé - průhledné a zároveň se proměňovaly v nekonečném prolínání barev, jako by vždycky reagovaly na náladu studentů.

Energie proudila volně a každý, kdo vstoupil, cítil zvláštní klid, jako by se konečně ocitl doma.

Áščá byla zrovna uprostřed výuky, když se náhle otevřel portál na severní straně školy.

Nebylo to plánované.

Neobjevila se žádná znamení, nepřišla žádná žádost nebo oznámení vstupu.

A portály se v této dimenzi neotevíraly jenom tak, bez svolení.

Ale dřív, než mohl kdokoliv zasáhnout, vystoupila ze zářící brány vysoká postava.

Muž, jehož aura okamžitě zaplnila prostor kolem něj napětím a tichou autoritou.

Cassian.

Jeho přítomnost byla jako prudký vítr v klidné zahradě. 

Oči všech přítomných ve třídě, kam vstoupil, se k němu obrátily, ale on ji jich nevšímal.

Jeho pohled zamířil přímo k Ašče.

V očích mu planulo zvláštní světlo, oheň, nebo něco, co v sobě neslo energie jak zvědavosti, tak výzvy.

"Tak tady se ukrýváš," pronesl tiše, ale jeho hlas rezonoval celým prostorem, jako by se snad až přímo zarýval do samotné struktury celé školy.

Áščá zůstávala v klidu, tedy alespoň zdánlivém, protože se tak navenek snažila působit.

"Tohle není skrýš, Cassiane. Tohle je místo, kde se učím."

"Učíš?" zopakoval s nádechem pobavení. "Myslel jsem, že už víš všechno, co potřebuješ."

Atmosféra mezi nimi zhoustla.

Bylo úplně jasné, že jejich setkání není vůbec náhodné. A Cassian nikdy nedělal nic bezdůvodně.

Ale co ho přivedlo právě sem? A proč teď?

"Co tě sem přivedlo?" zeptala se Áščá stále klidným hlasem, i když uvnitř sebe cítila rozbouřený vír emocí.

"Možná zvědavost," odpověděl Cassian a jeho úsměv byl sotva patrný. "Možná něco víc. Ale řekni mi, Áščo - naučíš mě tady něco, co ještě neznám?"

Jeho otázka byla výzvou.

Ale zároveň v sobě nesla něco hlubšího, co si Áščá zatím nedokázala vysvětlit.

Cassianův příchod změnil všechno.

Áščá si Cassiana přeměřila pohledem, který byl směsí pobavení a lehké nedůvěry.

"Naučit tebe něco nového?" zopakovala jeho otázku. "Ty snad víš všechno, Cassiane."

Cassian se naoko zamyslel a lehce pokrčil rameny. "Téměř všechno," připustil. "Ale přece jen...mohl by se najít nějaký drobný kousek poznání, který i zatím unikl. Tady v té...jak bych to nazval...éterické školce?"

Pár studentů se zasmálo, ale většina jen zatajila dech.

Nikdo Cassiana neznal, ale jeho přítomnost byla tak neobvyklá, že si nikdo netroufal zasáhnout. 

Áščá však zůstávala klidná. Pokud něco uměla, tak zvládat jeho provokace.

"Dobře," řekla a složila ruce za záda. "Vyber si, co se chceš naučit. Základy meditace? Možná tak, jak najít klid v srdci? Nebo snad..." Naklonila hlavu na stranu a v jejím pohledu se objevil náznak výzvy. "Třeba Tanec Lady Gaii?"

Cassianovy oči se zúžily do štěrbin. Bylo hodně těžké rozpoznat, jestli je pobavený nebo, že ho to snad doopravdy zaujalo. 

"Tanec Lady Gaii," zopakoval. "To zní jako něco, co by mohlo stát za to. Ale varuji tě, Áščo, nejsem z těch, kdo se snadno a rád učí."

"A já tě varuji," odpověděla s lehkým úsměvem, "že nejsem z těch, kdo snadno vzdávají výuku."

Cassian se mírně uklonil, jako by její slova uznal. "Dobrá, uč mě tedy. A pak uvidíme, kdo koho překvapí."

Prostor kolem nich jako by utichl napjatým očekáváním.

Třída, a vlastně i celá škola, se proměnila v neviditelné jeviště, kde se měly dvě silné osobnosti střetnout v tiché, ale významné bitvě.

Áščá si však byla jednou věcí jistá - Cassianovu výzvu nepřijala jenom proto, aby jeho naučila Tanec Lady Gaii. Přijala jí proto, aby učila i sama sebe.

...

Cassian stál s rukama založenýma na hrudi a díval se na Ášču, jak odkládá svůj plášť. I když stáli v zahradách školy, zima jim nebyla. A kdyby náhodu ano, stejně se brzy zahřejí.

"Takže," začal tónem mistra světa. "Tanec Lady Gaii. Předpokládám, že jde o nějakou kombinaci ladnosti a síly. Něco jako bojový balet?"

Áščá si povzdechla. "Cassiane, Tanec Lady Gaii není jen o pohybu. Je to propojení s energií, vnímání prostoru a intuice. Využívá kruhové pohyby boků, přirozené plynutí a klid mysli."

Cassian se na chvíli zarazil, pak povytáhl obočí a jeho rty se roztáhly do pobaveného úsměvu. "Takže mě budeš učit...tančit boky?"

"Ne tak úplně," odpověděla Áščá, ale v jejím hlase už byl slyšet náznak smíchu. "Ale možná by sis mohl sundat plášť a přestat vypadat jako socha. To bude dobrý začátek."

"Sundat plášť?" Cassian se zatvářil uraženě, ale už si rozepínal přezky. "Dobrá. Ale říkám ti, pokud mě přiměješ dělat něco, co bude vypadat jako břišní tanec, přísahám, že..."

"Že, co?" přerušila ho s úsměvem Áščá. "Neboj, Cassiane. Tohle není tanec, který tě má pobavit. Je to umění, které tě může naučit vnímat svou energii a harmonii s vesmírem."

Cassian se zamračil, jako by se snažil vstřebat všechna ta slova.

"Harmonii s vesmírem," zopakoval pomalu. "To je taková ta věc, kdy člověk sedí, medituje a pak zapomene, co vlastně chtěl dělat?"