Cassielovy příběhy - Nauka o růži

Áščá se posadila zpět na lavičku ve své zahradě a sledovala Cassiana, jak sází růži s překvapivou pečlivostí. Jeho předchozí ležérnost byla pryč, nahradila ji podivná soustředěnost, která ji donutila zamyslet se nad tím, co za za ní skrývá.

"Proč růže?" zeptala se nakonec. "Proč zrovna růže? Je spousta jiných květin, které by se sem hodily."

Cassian se na chvíli zastavil, jeho pohled zůstal na růži, kterou právě zasadil.

"Růže...nejsou jen květiny," řekl tiše. "Jsou symbolem. Dokonalou harmonií krásy a obrany."

"To zní skoro jako poezie," poznamenala Áščá, ale v jejím hlase byla slyšet jemná zvědavost. "Myslela jsem, že jsi spíš na pragmatismus."

Cassian se zasmál, ale v jeho smíchu byl tentokrát náznak něčeho melancholického.

"Růže mě naučily jednu důležitou věc," pokračoval. "Můžeš se obdivovat jejich kráse, jejich vůni, můžeš se jimi nechat okouzlit. Ale pokud zapomeneš na trny...ublíží ti."

Áščá naklonila hlavu na stranu. "Mluvíš o růžích nebo o lidech?"

Cassian se otočil, jeho pohled byl najednou vážný.

"O obojím," odpověděl jednoduše. 

"Růže učí rovnováze. Krása bez ochrany je zranitelná. Ochrana bez krásy je zbytečná. Obě musí existovat společně."

Jeho slova jí zaujala víc, než by chtěla přiznat.

"A ty se vidíš jako růže?" zeptala se lehce ironicky, aby zamaskovala vlastní zmatek.

"Možná," odpověděl s úsměvem, který byl tentokrát jemný. "Ale spíš si myslím, že růže jsou připomínkou, že nic v životě není jednoduché. Ani to krásné, ani to bolestivé. Obě věci k sobě patří."

Áščá chvíli mlčela, nechávajíc jeho slova doznít v prostoru zahrady. 

Byl to zvláštní okamžik - něco v Cassianově hlase a výrazu naznačovalo, že růže pro něj mají hlubší význam, který jí zůstává skrytý.

"A co tě k růžím přivedlo?" zeptala se nakonec tiše.

Cassian se na chvíli zamyslel. 

"Tam, odkud pocházím, jsou růže vzácné. Viděl jsem je poprvé v zahradě, která byla stejně klidná jako je tahle. A stejně tak tajemná. Myslel jsem si, že ten, kdo je pěstuje, musí být stejně krásný a nebezpečný, jako jsou ony."

Jeho pohled se na okamžik zastavil na Ášče, než se znovu vrátil k růži.

"Byla to moje první lekce v tom, že všechno, co stojí za to, má svojí cenu."