Cassiel - Jak žít pravdu o Jednotě ve světě hmoty?

Tento rozpor zažívá mnoho těch, kdo se dotkli Pravdy, ale zároveň žijí v tvrdé, fyzické realitě.

Tento stav se dá popsat jako "žití mezi světy" - vědomí si připomíná, že všechno je jenom iluze, ale zároveň život v těle, v dualitě, v tvrdé hmotě, má svá pravidla.

Proč je tedy člověku Pravda připomínána?

1. Pravda je připomínána, aby byla uvědoměna v jiné hloubce

Může to být výzva k pohledu na vztah člověka k Pravdě - nejenom, jak jí "ví", ale jak ji dokáže integrovat do každodenního života (prožívat pravdu v běžném životě).

• Možná není cílem Pravdu "žít" absolutně (protože by mohlo dojít k odhmotnění a ztrátě vazby na lidské tělo), ale nechat ji prozařovat svým lidským životem.
• Tato připomínka nemusí znamenat, že je nutné Pravdu následovat do krajnosti, ale o bytí v bdělosti a nezapomínání na ni, i když je nutné se přizpůsobovat lidské realitě.

Pravda v iluzi není protimluv, ale prostor pro hlubší pochopení:

"Jak mohu Pravdu projevovat zde, kde je iluze, aniž bych tím popírala svou lidskost?"

2. Zkušenost lidskosti je součástí vyššího plánu

Máme v sobě moudrost, která zná Pravdu, ale současně jsme přijali tělo, což znamená, že jsme nepřišli Pravdu jen "vědět", ale také ji prožívat skrze omezení.

Když nemůžeme "žít" Pravdu absolutně, můžeme jí zrcadlit (odrážet) tí, jak si jí pamatujeme a jak v životě reagujeme.

Například:

• Víme, že hmota je iluze, ale také víme, že tělo potřebuje domov a péči. To není protiklad, ale způsob, jak být mostem mezi oběma světy.
• Když cítíme bolest, místo odporu oné bolesti se můžeme zeptat: "Co mi chce tato iluze ukázat? Co mohu skrze ni pochopit?"

3. Připomínka Pravdy nás může chránit před ztrátou sebe sama v iluzi

I když se přizpůsobujeme lidskému světu, tato připomínka nám může pomáhat, abychom se neztratili v přílišné identifikaci se s tímto světem. 

Hmota je tvrdá, a pokud bychom se s ní úplně ztotožnili, mohla by nás stáhnout do míst, kde bychom zapomněli, kým skutečně jsme.

Pravda nás může jemně vést, abychom se nenechali pohltit hmotou a zapomněním, ale zároveň neztratili schopnost zůstat lidskými.

Připomínka může být i způsobem, jak se udržet ve středu - mezi dvěma extrémy:

1. Ztráta ve hmotě (zapomenutí Pravdy)
2. Odmítnutí hmoty (útěk od lidského života)

4. Můžeme žít Pravdu tím, že jí vtělujeme

I když nelze žít Absolutní Pravdu na úrovni lidského těla, můžeme jí vtělovat v maličkostech:

• Jednoduchým vědomím, že všechno je iluze, a přesto má svůj význam a smysl.
• Laskavostí k sobě i druhým.
• Tím, že dovolíme, aby v nás tančila Pravda i lidskost zároveň.

5. Připomínka, která nás může vést k hlubší otázce: Jaká je moje role?

Naše bytí mezi Pravdou a lidskou iluzí může být samo o sobě naší úlohou.

Ne každý musí žít Pravdu absolutně -

• někdo je mostem,
• někdo je svědectvím,
• někdo pouhým zrcadlem.

Možná je nám tato Pravda připomínána, protože máme jedinečný dar:

• dívat se na svět z pozice duše a zároveň jej prožívat z pozice člověka.