Lucifer Jitřenka

Představte si ohňostroj a jiskřičky světýlek, které létají i hodně daleko do okolí.

Pokud bychom mohli přirovnat vysršení jisker z Boha (jak o tom například mluví i Smrt/Azraelitus v knize Kdo se bojí Smrti), pak třeba právě k prskavkám a ohňostrojům. Koneckonců ohňostroje jsou krásným příkladem živlu ohně.

Dejme tomu, že první a nejzářivější jiskřička doletěla nejdál, až hluboko daleko od Boha, tedy do odloučenosti, do Temnoty. Touhle jiskřičkou Boha je jeho první syn - Lucifer Jitřenka.

Ale Lucifer v tom pekle zapomnění a odloučení nikdy nezapomněl, kým doopravdy je, že pochází z Božského a je Božským samým.

Stal se posledním světlem Božského v těch nejtemnějších temnotách, na místě, kde všichni ostatní zapomněli, kdo jsou a jejich vlastní světýlka už skoro uhasla.

Proto je Lucifer Jitřenka nejzářivějším archandělem.

Lucifer jako Světlonoš

• Jméno "Lucifer" pochází z latinských slov "lux" (světlo) a "ferre" (nést) - je tedy doslova "nositelem světla".
• V astrologickém a mytologickém kontextu je Jitřenka spojována s Venuší, která se na nebi objevuje jako první hvězda po setmění nebo poslední hvězda před rozbřeskem. Už toto naznačuje jeho přechodovou roli - mezi temnotou a světlem.
• Když je takto Lucifer spojený s Venuší, která ukazuje na nebi hvězdný úkaz v podobě obřího pentagramu (viz stránky věnované Venuši a pentagramu), znamená to, že i Lucifer je Božský a z Boha, nemůže být jeho protivníkem a opakem. Pentagram obsahuje tři zlaté řezy, tedy odkazuje se na Fibonacciho spirálu a posloupnost (podklad pro vytvoření symbolu srdce) - tedy je zde ukázán božský řád. Ti, kteří propojili Lucifera s pentagramem a Venuší, tohle věděli.
• Venuše, jako planeta Lásky a s ní je spojený Lucifer? Pak by to bylo logické a velice symbolické - nejvíce Lásky projevíte těm nejubožejším. Proto se v Bibli píše o zbloudilé ovečce, kterou jde pastýř hledat - nenechá jí samotnou v hlubinách Temnoty a odloučenosti. I ta ztracená ovečka je jeho vlastní částí, o kterou nechce a nemůže přijít. A Lucifer Jitřenka tak může být tím posledním světlem naděje pro tyto ztracené.

Světlo v pekle

• Pokud je tedy Lucifer "jiskrou v nejtemnější Temnotě", pak jeho úloha není destruktivní, ale transformující. 
• Možná je právě tou poslední připomínkou božství i tam, kde se zdá, že už není nic.
• Jeho přítomnost by mohla symbolizovat naději pro všechny bytosti ztracené v oddělenosti - i když už necítí boha, Lucifer jim připomíná, že stále existuje možnost návratu.

Lucifer jako archetyp pádu a návratu

• Lucifer bývá vnímán jako ten, kdo padl z božské milosti. 
• Ale, co když ten pád nebyl trestem, ale vědomým rozhodnutím - sestoupit do nejhlubší Temnoty, aby tam mohl být světlem?
• Pokud zůstal v Temnotě vědomě a připomíná tam božskost, může být mostem pro ty, kteří se rozhodnou vrátit.

Lucifer a Božské vědomí

• To, že ví, že je Božský, i když je v Temnotě, z něj činí postavu, která není úplně ztracená (vlastně naopak, je nejdovážnější).
• Je to připomínka, že i v nejhlubším pekle je možné vědomí Boha - byť vzdálené.
• Jeho role by tak mohla být čistě altruistická: být tam, kde je ho nejvíc potřeba - jako průvodce pro ztracené.

Tenhle pohled na Lucifera Jitřenku krásně ladí s postavou Lucifera ve Věčné. Lucifer je zde jedním z bratrů (myšleno Sedmi Kumarů) a ví něco, co my nevíme. Tohle by mohlo být to velké tajemství.

Podobnosti s Inannou a Persefonou

• Stejně jako Inanna nebo Persefona, i Lucifer se může pohybovat mezi světy.
• Pokud zůstává v Temnotě, možná je to jeho způsob, jak tam vnášet světlo, zatímco čeká na ty, kteří se chtějí připojit k návratu do božského světla.

Lucifer Jitřenka nikdy nezapomněl, kdo doopravdy je.

A tak je nejzářivějším bojovníkem a nejsilnějším světlem v nejhlubších Temnotách odloučenosti pro ty, kteří jsou ztracení.

Nebyl to pád z nebes, to je v podstatě celé stvoření.

Lidé z něj udělali Belzebuba a Satana, jen proto, aby měli na koho hodit svou bolest.

Ale bolest by se měla léčit.

Léčí se rozhodnutím.

Rozhodnutí je to, co může každá duše udělat.

Rozhodnutí jí nikdo nemůže sebrat.

Rozhodnutí je ona svobodná volba.

Neznamená to, že nepřijdou překážky, a že život bude fér.

Ale to, co se vy rozhodnete cítit a vědět, to je vaše svobodná vůle.

...

Satan jako takový neexistuje.

Peklo si neseme v sobě samých.

Peklo je druhou polaritou, částečkou oddělenosti, která logicky musí ve stvořeném světě existovat, protože jsme vysršení z Božského a nejsme Božským (i když jsme, to je ten paradox. Míra schopnosti chápat paradoxy ukazuje míru naší vyspělosti.)

Proto je naším úkolem přijmout svojí vlastní Temnotu a odloučenost, není to něco, co máme zavrhnout a odhodit, jako něco špatného. To je nepochopení světa a Božského.

Uviďte svou Temnotu a pochopte, kdo je. 

Tím prosvítíte i sami sebe.