Prožívání života

sebe sama v omezenosti a uzemněnosti jedné (většinou) reality.

Naprosté omezení umožní být v lineárním čase a postupovat omezeným vývojem a prožitkem.

Prožívání těžkostí života pomáhá definovat, ne snad tak ani to, kým jsme, ale to kým chceme být.

Učí záměrem.

Z mnohovrstevnatého vesmíru (Dr. Strange) volíme jednu cestu a jeden čas.

Toto omezení je Život.

Bytí v Bezpodmínečné Lásce však zvolenou realitu boří a narušuje, proto smíme do Bezpodmínečné Lásky pouze nahlédnout.

Bytí v ní nejenom, že zvyšuje naše vibrace, ale ruší i naše omezení, která jsme si zvolili - především ničí hmotu, která vzniká pouze hlubokým omezením a zpomalením toku energie, který pracuje podle určitého vzorce a řádu. Jinak by tak, jak ji známe, nemohla existovat.

Ani lidé, zvířata, příroda, ani chrámy.

Být v Životě znamená být tady, na jednom místě a omezit sebe sama tak, abychom mohli cele prožívat tuto realitu.

Vědomě tvoříme určitou míru chaosu.

Chaos je dovolený pouze tím, že jej chceme, když nevolíme realitu stvořenou jako poslušného Golema nebo vytvořenou počítačovou hru s pevnými, striktními pravidly.

Čím více volnosti, tím více chaosu, tím více prožitků neočekávané reality.

Co všechno lze prožít, když nevíme, co nás čeká?

Jaké záměry a volby učinit?

Jak se rozhodnout?

A vůbec se rozhodnout?

Ostatní duše to buďto takto chtějí, nebo procházejí vývojem.

Uzemněnost a ukotvenost je v nižších dimenzích (jinak spíte pod stanem, jinak v luxusním hotelu).

Je to prožitek duše a Boha. 

Proto je Země tak vzácná.

Je to svět plný rozmanitosti energií, bytostí a záměrů.

Ta omezená rozmanitost je Život.

A Život umožňuje prožitek.

Štěstí bez neštěstí nemá váhu.

Radost bez bolesti je nevědomá.

Život je čas a čas je Život.

Čas dává smysl a tvoří Život.