Tamara S. - O ztrátě vážnosti

Vždyť i Bilbo Pytlík sám, popisovaný slovy J. R. R. Tolkiena:

"Náš hobit byl velice zámožný hobit a jmenoval se Pytlík. Pytlíkové žili v okolí Kopce od nepaměti a obyvatelé je pokládali za velmi vážené, nejenom proto, že byli většinou bohatí, nýbrž také proto, že se nikdy nezaplétali do žádných dobrodružství a nikdy neudělali nic neočekávaného: 

mohli jste předem říci, co takový Pytlík na jakoukoliv otázku odpoví, a ani jste se nemuseli namáhat a ptát se ho.  

Náš příběh vypráví o tom, jak se jeden z Pytlíků do dobrodružství přece jen zapletl a shledal, že dělá a říká věci naprosto neočekávané. Přišel tak možná o vážnost u svých sousedů, ale získal - inu, jestli něco získal, uvidíte nakonec sami." 

se nakonec přes ztrátu své vážnosti, způsobené (míněním svých spoluhobitů) naprostým nedostatkem slušného chování, když se beze slova vysvětlení a rozloučení vydal, Považte!, na svou životní cestu za dobrodružstvím, stal nakonec slavnou a významnou osobností, ale opět nechám promluvit J. R. R. Tolkiena: 

"Bilbo nakonec shledal, že přišel o víc než o lžičky - přišel o svou solidní reputaci. Pravda, zůstal od té doby navždy přítelem elfů, těšil se úctě trpaslíků, čarodějů a podobných návštěvníků, které kdy k němu zavedla cesta, ale jeho sousedi ho už tak docela nerespektovali. Po pravdě řečeno, všichni hobiti v okolí ho pokládali za "divného pavouka" - s výjimkou jeho synovců a neteří z bralovské strany, ale ani těm rodiče nedoporučovali, aby se s Bilbem přátelili. 

Musím však s lítostí povědět, že mu to nevadilo. Byl docela spokojený a bublání čajníků na plotýnce v krbu se mu od té doby zdálo melodičtější, než bývalo za klidných časů před neočekávaným dýchánkem. Svůj meč si pověsil nad krbovou římsu. Drátěnou košili vystavil na stojánku v předsíni (dokud ji nezapůjčil jednomu muzeu). Své zlato a stříbro utratil většinou za dárky, jak užitečné, tak výstřední - což dozajisté vysvětluje náklonnost, kterou k nemu chovali jeho synovci a neteře. Kouzelný prsten zůstal jeho velkým tajemstvím, poněvadž si jej navlékal hlavně tehdy, když k němu přišla nějaká nepříjemná návštěva."

Někdy se stane, že malá a nenápadná rozhodnutí (ne tak děsivá a významná, jaká učinil Bilbo Pytlík, když se vydal na svojí pouť s trpaslíky) mohou náš život změnit zcela nečekaným způsobem. Ale nechám promluvit Pierra Brice o tom, kterak jeho láska pro nás zachránila nejušlechtilejšího indiána všech dob.

"Olga byla moje agentka. "Mají pro vás roli v jednom velkofilmu, budou ho natáčet v Jugoslávii," řekla mi do telefonu. Roli mladého indiána, populárního hrdiny z románu německého autora Karla Maye. Karel May! V životě jsem o něm neslyšel. Indiána! Obrázek, který jsem si udělal z amerických westernů, mne moc nepovzbudil k tomu, abych takovou roli přijal, takže jsem reagoval odměřeně. Olga mne přemlouvala. "Obratem vám pošlu scénář v angličtině. Rychle si ho přečtěte a dejte mi vědět." 

Četba Pokladu na Stříbrném jezeře mne, abych byl upřímný, také moc nezaujala. Zajímavá byla role trapera jménem Old Shatterhand. Indián se jmenoval Vinnetou a ta role mi nepřipadala nijak vzrušující. V té době se na mne v kariéře usmívalo štěstí. Nabízeli mi četné role v Itálii, kde mne před novináři zvolili "nejlepším hercem roku." Zvítězil jsem tak nad Marcellem Mastroiannim nebo Charlesem Boyerem. Kromě toho jsem zrovna účinkoval v jednom španělském filmu, který vyhrál národní cenu na festivalu v San Sebastianu a zastupoval Španělsko na Berlinale. A navíc jsem odmítl sedmiletou smlouvu s Hollywoodem - zkrátka, představa, že budu hrát nějakého indiána, mne nelákala.

Promluvil jsem si o tom s Francoise, a ta namítala, že by se film mohl proslavit v mnoha zemích. Měla určitě pravdu, ale nakonec mne přesvědčil teprve její slib, že na natáčení do Jugoslávie pojede se mnou.

Když jsem o pár dní později v Paříži podepisoval smlouvu, neuměl jsem si ani představit, do jaké mířy to změní mou kariéru i celý život."

Možná si teď řeknete, ale kde Pierre Brice ztratil vážnost? Naopak, vždyť jí přece získal! Ale to přeci nemohl dopředu vědět. A Vinnetou mu změnil život takovým způsobem, jakým Bilbovi změnil život Gandalf - tedy naprosto.

Co vede lidi k tomu, že nakonec dokáží překonat strach a obavy a pustí se do neznámých vod, třebaže neznají nejznámější Litanii proti strachu?

I vy jí neznáte? Vždyť zní:

"Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já." 

Frank Herbert, Duna

Jedním z nejslavnějších lidí na světě, ten, který světu přinesl nejenom Jet Kune Do, byl bezpochyby Bruce Lee, překonal strach, překonal nenávist lidí k odlišné rase, překonal ochromující zranění páteře, neposlouchajíc pochybovače, odjel do Ameriky a to, co všechno lidstvu ukázal, ovlivnilo několik odvětví - od rozšíření bojových umění, přes zdravou výživu, filmový průmysl i kulturistiku, ale co se možná o Bruceovi tolik neví, byl i obdivuhodným filosofem.

Jeho báseň o pochybovačích:

Kdo jsi ty?

Pochybovači řekli:

"Člověk nemůže létat."

Muži činu řekli:

"Možná, ale zkusíme to."

A nakonec se vznášeli

v ranní záři,

zatímco nevěřící

je pozorovali zdola.

Pochybovači tvrdili,

že svět je plochý.

Lodě přepadají přes okraj

a hotovo!

Muži činu našli

zbrusu nový svět

a vrátili se, aby dokázali,

že tato planeta je kulatá.

Pochybovači věděli,

že to je fakt: "Žádný

hlučný stroj

nikdy nenahradí koně."

Přesto kočáry

mužů činu, bez koní,

začaly křižovat

všechny naše cesty včas.

Ti, kdo stále tvrdí,

"to se nedá udělat",

nikdy nesjou vítězi

ani držiteli poct.

Jsou jimi ti,

kdo věří a pilně pracují,

zatímco je pochybovači

pozorují z velké dálky.

"Pamatuj si, můj příteli, že nezáleží na tom, co se děje. Záleží na tom, jak na situace reagujeme." 

Bruce Lee

A tak tu máme něco, co stále všechno boří. Když si tak v relativním klídku žijeme, přijde to něco co všechno naruší.

Jeden muž, David Icke, tvrdí, že:

"Jen Nekonečná Láska je skutečná, a vše ostatní je jen iluze!"

Možná se vám zdá, že přehání, jak může vše být iluze, když je to tak reálné a hmotné? Ale copak jste zapomněli na učivo základní školy? Ve fyzice jsme se učili, že vše se skládá z atomů, a atomy se skládají z protonů a elektronů! O dualitě částice a vlnění mluvil už i Albert Einstein v roce 1905.

Takže, existuje-li "jenom" Láska, pak co o té lásce víme?

"Láska se noří

do pozemskosti 

i do duchovna

a pak,

aby příliš nesrostla

s pozemským 

či naopak 

duchovním štěstím,

boří vše,

co není láskou." 

S. N. Lazarev

Láska tedy boří i pozérismus (lidi se tváří, jako dokonalí jen, aby zakryli svojí vlastní ubohost), ale boří i slušnost, protože jakmile je slušnost důležitější než láska, pak je tady něco hrozivě špatně.

Pokud tedy existuje "jen" Láska, pak všemu ostatnímu se nesmíme klanět! Vše ostatní pro nás nesmí být prioritou! Vše ostatní pro nás nesmí být cílem!

A ponižuje-li člověk druhého člověka, protože je neslušný, případně jakýkoliv jiný, protože jim narušuje jejich stojaté vody, pak znevažuje lásku - a to tím, že před ní upřednostňuje vše ostatní. Co to dále znamená, že je-li svět Láskou a vše ostatní je iluze? Pak se zřejmě klaní oné iluzi.

A výsledek?

Je lepší ztratit vážnost a slušnost jen, aby zůstala zachována Láska!

T. J.

 A ještě dodatek k Hobitovi Bilbo Pytlíkovi (viz výše)

Ježíš říká:  "Prorok není přijímán ve svém světě a lékař neléčí ty, kteří ho znají."

evangelium sv. Tomáše, 31-1,2

Ježíš řekl: "Ukažte mi kámen, který stavitelé zavrhli: To je kámen úhelný."

evangelium sv. Tomáše, 66

Prameny

• Litanie strachu - Duna, Frank Herbert, str. 15
• Jen Nekonečná Láska je skutečná, David Icke
• Bruce Lee, Umělec života, str. 271
• Vinnetou a já, Pierre Brice, Předmluva
• Diagnostika karmy 7, S. N. Lazarev
• Hobit, J. R. R. Tolkien, str. 10, 269
• Základní otázka - Stopařův průvodce po galaxii, Douglas Adams
• Evangelium sv. Tomáše - skryté výroky Ježíše, Marvin Meyer

Kůň jako symbol svobody (T. J. / Tania)